svú žádostí, brzo sě dá leckterés věci odtáhnúti, jakož zřejmě to bývá o masopustě. Ač kto chtěl by sě pokryti marnosti světské, jako volaje k Bohu svú žádostí, a lecktos z hluku těch, ješto jdú širokú cestú k zahynutie, potrhne jeho, aby s ním šel, požehře naň, vele přěstati žádosti jeho a jako řka: Nechaj svého náboženstvie, nebuď nevlíden, buď s námi vesel! Masopust chce své právo jmieti! Tak tento vnukne, vstydí sě Bohem, radějí bude masopustním člověkem slúti, nežli Božím; a tak zaviní, že i to, co jest viděl, zatmí sě jemu. A protož, ktož vidí v čem pravdu, jdi po pravdě, jako tento slepý, když byl osviecen, šel po Kristu, a chválu vzdávaje Bohu. A jest li nám těžko sě hluku protiviti, pokřikněm hlasem své žádosti a řkúc vším srdcem, jakoť dnes kostel svatý mši počíná a řka: Buď mi Bohem obranitelem a miesto k mému útočišti, a pro své jmeno budeš muoj vuodce i odchováš mě! V němž náš uslyš, všemohúcí Hospodine! Amen.
Řeč v úterý o masopustě tato
{V střědu hledaj přěd hromnicemi, a jest po ní řěč v květnú neděli a druhá u velkou sobotu}marginální přípisek mladší rukou; * nejisté čteníK tomuto času přiekaznému k duchovenství řéci musím řeč Davidovu: Blažený muž, ktož úfá ve jmeno Božie a nezří k nestatečnosti ani k zabylstvu křivému. Z proročích řečí znamenávajíc mistři, že čas a dva časy a puol času má býti ovšem veliký nepokoj a nebezpečný, to sě domnievají, by puol čtvrta léta po všem světu trvalo to hoře, v němž bude ďáblu viece vždy popuštěno, nežli kdy jindy. O nichž die i sám Kristus, Syn Božie, že v těch dnech přezlých pohnú sě, by to lze bylo řéci, i vzvolení. Ale pro vzvolené mají ti dnové býti ukráceni; neb kdyby nebyli ukráceni, ijeden dobrý člověk živ by neostal. Chceme li pílně znamenati, veliké podobenstvie toho zlého uzříme těchto tří dní masopustních a v středu ještě dopoledne, anoť páší Boží nevoli v nestatečnosti a v křivém zabylství sě veseléce a zlé činiec a radost majíc v přezlých věcech, v hrdosti, v obžerství, v smilství a v marném a v bláznovém rospuštění a v šeredných
