vylíčiti a vynutiti, ješto by učinil mieru; ješto by omylné věci rovností rozdělil, sklidností mysli pochybné zřiedil, tak až by vše nesklidné jako pře mezi tělem a myslí rozsúdil, vnitřniem i zevnitřniem člověčství v sobě aby pokoj a srovnánie učinil, nejsa i k jedné straně proti pravdě bezpřémnú žádostí přichýlen. Takový nejen jako přietel, ale jako syn byl by povýšen, aby bohatstvie chvály a dědictvie jeho byl účasten. Jehož i nám pomoz, Hospodine.
Toto čti v čtvrtú neděli v advent. Tato jest řeč svatého Otce Lva papeže et ceteracizojazyčný text
Svatú a zvláštní, žádúcí slavnost chvalnú, hod narozenie pána a Spasitele našeho, jmajíce věrným přijieti náboženstviem, s pomocí jeho připraviti a vše své duši tajnosti každý má spatřiti pílně, zdali by sě co snad tajilo, ješto by pak svědomie naše zahanbilo a leptalo a očima Božské velebnosti v nás sě nelíbilo. Neb jakž koli pán náš Kristus vstal jest po svém umučení i v nebe vstúpil, však máme za to, že znamenává, jak který z slúh jeho snaží sě, aby bez lakomstva, bez hněvu, bez pýchy a bez smilného rozpuštěnie přišel k slavnosti hodu jeho; a jakož kterého nalezne ozdobna šlechetnostmi, tak jej darem obdaruje své milosti. Uzří li koho, an v rúcho oděn svaté milosti, an ozdoben spravedlností a milosrdenstvím, čistotú, pokorú, dobrotú, střiezlivostí jako perlami drahými, dá jemu ruku kněžskú ne k odsúzení, ale v pokrm spasitedlný své svaté tělo a k lékařství. A pakli uzří koho cizoložníkem, opilcem, lakomcem pyšným, bojím sě, by nebylo řečeno jemu, jako jest to Kristus ve čtení předpověděl: Přieteli, jak jsi sem všel, nemaje rúcha svatebného? A strach, by sě to nestalo jemu, jakožto také Čtenie ukazuje řka: Svěžte jemu ruce i nozě a uvrzte jej ve tmy vnitřnie; tuť bude pláč a skřehot: zubóm. Aj, jakéť vezme odsúzenie, ktož bez lékařstvie pokánie svatého přistúpí k hodu Pána Krista a jsa zprzněn šeredstvem hřiecha!
Toť jest svatba syna, Krále najvyššieho, Syna Božieho, když jest pravé tělo
