v Boze, jakož sem dřieve mluvil o tom, jsúť v té lodíčce s Synem Božiem. Ale usne liť Kristus, že nebude jim v paměti, vztrhneť sě búře, žeť bude ta milost nebezpečna, v níž sě lidé milují spolu, jako jest byla ona lodíčka nebezpečna. Neb vztrhnú sě rozličné žádosti světské, tělesné, ješto budú chtieti všie věcí svatú milost, ješto jest v lidech, převrátiti a v jinú ji proměniti. Neb patera jest milost mezi lidmi: jiná jest svatá duchovnie milost; ta jest vždy dobrá. Jiná milost bývá přirozená, ješto bývá mezi přátely a těmi, ješto jsú podobného k sobě přirozenie. A jiná jest tovařišná, ješto ti spolu milují sě mimo jiné, ješto jsú sobě v obyčeji. Ty obě milosti samě o sobě ani jsta zlé ani dobřie, ale když je zšlechtí duchovnie milost, dobří budeta; a k těma snadně móž duchovní milost. Jiná jest pak milost pro užitek. Ta nenie tak upřiemá, a však muož býti skrze duchovní uskrovněna, že muož sě k ní i k uoněma přimiesiti. A jiná jest ovšem od těchto tělesná milost. Ta jest vždy zlá sama v sobě, že jest již porušeno člověčí přirozenie. Ale ne vždy hřiech, neb jest v manželství přezřiena; a dobré manželské vynímají z viny, když jest v svém řádu. Ale s duchovní spolu v jedné chvíli nemóž státi; jelikž sě jedna rozmuož, stolik mdlí druhá. Protož třeba jest, aby byli opatrni lidé milujíc sě; a ovšem ti, ješto jsú čistotu panenskú neb vdovskú zalíbili, mají sě tělesné milosti střieci jako jedu duchovnieho. Neb chytrý ďábel ne inhed ukáže zjevně zlého v tělesné milosti; bude menšieho vprvu podávati. A někdy uzře některé, že jsú v duchovní milosti, bude krýti, by tělesná byla, a poddá ji v podobnosti, jako by duchovní byla, aby tělesnú poznajíc, ihned ji neodehnali, dřieve než by sě rozmohla. A kdyžť umie čert pod duchovní postavú podati tělesné milosti, tehdyť umie i pod postavami přietelské neb tovařišné, neb ješto bývá pro užitek, také vzbuditi