k němu i potáhnem najprv k úmyslu tomu, abychom hřiechóm vzeli odpuštěnie. Vědúc, že dlužník nebude proto dluhu prázden, ač nedluží sě viece, ale jeliž odloží aneb nalezne milost, že bude jemu odpuštěno, i budem, což mohúc, odkládati a milosti žádajíce, až i budú nám dřevní hřieši odpuštěni. A to učijem nějak z milosti jeho, že jest dobrý, že navěky milosrdenstvie jeho. A když nebudem k hřiechu milosti jmieti, svědomie sě nám obveselí, jako když po noční temnosti záře vzejde. Druhé pak bude vuole, ješto sě dobře líbí, když z toho, že úfáme Božie milosti, že nám již odpustil hřiechy, počne sě nám Bóh vláště jaks líbiti, že jest tak dobrý, tak milostivý. A proti dobrotě jeho budem míle slúžiti jemu hlédajíc, bychom sě v myšlení, v řeči i v skutciech slíbili jemu, až v tom z dlúhého obyčeje mohli bychom podlé svatého Pavla také řéci: Naději máme z toho, což vidíme v sobě, že sě i my líbíme Bohu. A svatý Augustin die k té řeči: Ten sě líbí Bohu, komuž sě Bóh líbí. A svatý Bernart die: Ktož sě nelíbí Bohu, tomu sě Bóh nemuož líbiti, a komuž sě Buoh líbí, nemuož sě Bohu nelíbiti. Třetie vuole svrchovaná Božie v nás bude, když bychom došli svrchovánie, jakož die svatý Pavel: Toť jest vuole Božie, aby svati byli. K tomu jest ponúkal i sám Hospodin řka: Svati buďte, nebť sem já svatý! A die opět Kristus: Přišel sem, abych v zemi oheň pustil, a co chci, jen aby hořal? Mieně, aby oheň svaté milosti plápolivě roznietil v lidských srdcích tiem, že jest v také milosti přišel na svět. Neb to jest člověčie svrchovnánie, když vejde v hornú a plápolivú milost k Bohu, ž bude již žádostné Boha přidrženie. A pro tu milost vše bude člověk vážiti lehko, což muož libého býti na tomto světě i což kdy potká nelibého, až pak v té milosti i vejde člověk v divnú jakús vuoni s Bohem v nebeském královstvu. Jehož i nám i nám dopomoz, Hospodine. Amen.
Druhá řeč o svatém Pavlu
Následovníci moji buďte! Die svatý Řehoř: Ten má vzat býti ku pravidlu a aby byl jiným ku příkladu, ješto tělesným
