hořkost a trpkost a túžebnú kyselost, strádajíc světského utěšenie, přemáhati a tvrdost úzké cesty, z pravdy ni nalevo ni napravo vyhybujíc, ažť někdy Bóh nás i utěší, obrátí v nás vodu u víno. Tak čtem o svatém Augustinu, ješto jest byl také milovné mysli, že měl toho nějakú tesknost, když sě chtěl po Bohu obrátiti, ano jako by jej odvolávaly některé obyčené jeho kratochvíle, a jako řkúc: I, chceš nás tak ostati? Již viec po ten den nebudem s tebú? A pak jakž chutně to přemohl a statečně ostal všech takových věcí, vyznal sám potom a řka: Ó, jak mi jest rozkošno a utěšeno mých dřevních utěšení prázdnu býti! A ať řeč skonám, střezme sě zapitie vínem falešným babylonským, milostí tohoto světa, ješto, ačť sě zdá uprvé pochotna, nad polynkovú hořkost budeť hořka; i prosme Boha, by nás i zapojil svú milostí, aby nám nic světského nevonělo samo pro sě, jediné což proň, donidž jsme zde, aby nás od milosti jeho nic neodtáhlo! A toho nám pomoz, Hospodine! Amen.
V třetie neděli po sviečkách řeč
V onu neděli pravilo Čtenie ten div, ješto jest prvý před svými učinil mlazšiemi Kristus, u víno vodu obrátiv, a tiem divem potvrdil toho svědectva, ješto byl o něm Jan Křtitel vydal; neb ten div uzřevše mlazšie jeho, počeli veň věřiti. Dnes pak čtu ten div, ješto jest jím potvrdil toho svého svrchovaného učenie, ješto jest všed na horu s mlazšiemi svými od obecných zástupóv, dal jim cestu k svrchování. I die dnešnie čtenie, že sšel Ježíš s hory v roveň a tu šli po něm zástupové. Tu div učinil, učistil malomocného. To jest jisté, že jsú vzácnější byli Synu Božiemu ti jeho vybraní ze všech, ješto za ním šli i na horu, jimž dal vyššieho svrchovánie naučenie, než lid obecný, ješto nejde tak vysoko za Kristem na tu horu. A však z své milosti náš Spasitel sšel níže k zástupóm v roveň, a tu šli za ním zástupové, ješto, kdyby k nim nebyl šel níže v rovné pole, nebyli by vzešli k němu tak vysoko, jako jest učil tak vysokému upřiemé pravdy svrchování. A protož,
