že většie jest hanba tělo krásně a čistě odieti rúchem drahým, a mysl jmieti poškvrněnú. Najprvé zbuďme šeredstvie hřiechóv, ozdobme mysl šlechetnostmi, a v skrovném rúše počestni budem před Hospodinem i před lidmi. Byl sem řekl i tiem úmyslem řéci nětco o tom slovu, jímž sem řeč tuto počal, jako by k nám Buoh řekl to, abychom my svú moc vzbudiec, i přišli k němu; ale že sě již dlúhosti bojím, nechám do jiného času toho, až i budu k tomu příčinu jmieti.
V druhú neděli adventní o súdném dni řeč
Uzřie syna člověčieho, an přijde v oblace s velikú mocí a s velebností. V tento čas adventní pamatuje kostel troje příštie Syna Božieho. Jedno, jako jest tíšě, pokorně na svět přišel, jakož byl slíben Otcóm svatým. A tak v onu neděli čteno jest Čtenie, jako jest byl přišel nebo přijel do Jeruzaléma na oslíku; a že sě jest to dálo na Květnú neděli, tu o tom příští, dopřeje li Buoh, myslím něco pomluviti. Druhé jeho příštie v súdný den bude, a to dnes kostel pamatuje. A třetie v siež neděli bude pamatovati, jako přicházie v mysl člověčie. I praví svatý Pavel v dnešní epištole, že to vše, co jest psáno, k našemu jest psáno naučení. A tak vezměm dnešnieho čtenie pověst o súdném dni před oči své mysli! Neb máme ještě z Božie milosti v své moci kniehy, po nichž máme súzeni býti. A na to jsú nám ostaveny, aby každý převrhl je a opatřil, a nalezl li by co, ješto by bezpečno bylo k tomu súdu, aby to opravil, donidž má čas. Ty kniehy jest svědomie každého; po těchť každý súzen bude. A budúť každému otevřieny najposledy; všeť každý uzří, co jest proč činil, co jest proč obmeškal, a podlé toho súd jeho pójde. Ale jsú pohřiechu, ješto nezřie k súdu tomu, i netbají svědomie svého, bez strachu hřeší, až i přijdú k tomu, ješto jim nebude libo; neb jsú nepevné jich cesty, jakož die žaltář: Znepevněly jsú cesty jeho, vzdvižen jest súd s očí jeho. Jako by řekl: Proto že člověk neobmyslí súdu Božieho, tak chodí po těch nepevných svých cestách. Ale milosrdný Hospodin
