tělesnú milost, až pak, ač již poznají, že sě jest vlúdila ta tělesná milost, ale dějí: Budem múdři, nezajdem dále; toto nám nic neuškodí; až sě pak tak rozmuož ta milost mezi milým a mezi milú, že nebudeta bez túhy, když nejsta spolu; až někdy ďábel připósobí, že súkromě budeta někde, a zajže jich srdce, že povolíta k šeredstvie sobě, jeden druhého ztratiti nechtě. A někdy s žalostí to jednomu bude, a však to přemuož zajženie té zlé milosti.
Protož že stává sě, a neostražitým i pod duchovní milosti postavú vluzuje sě tělesná, chci znamenie položiti, po nichž by, jaká jest která, brzo poznal a zlé odskočil, dřieve než by sě rozmohla, jako plevel vyvrha z Božie zahrady. Veliká jest šlechetnost duchovnie milost a rozkošná, ale jakž k ní bude tělesná milost připuštěna, tak pohyne, jako když k vínu přimiesí vody, zemdlé víno. A toho jest pohřiechu mnoho, jehož žalostě Izaiáš die: Víno tvé namiešeno jest vody šenky vašimi. Né netolik přiměšují vody zlí šenkové k dobrému vínu, ale ovšem někdy u vodu je obrátie a v nečistú. Kristus lepší div učinil na tělesné svatbě, vodu u víno obrátiv; ale zlý div to, kdež víno dobré obrátí u vodu mezi těmi, ješto nemienie k tělesné svatbě manželsky, a duchovní slovú a mají býti. Znamenajte, znamenajte, ktož máte milosti, duchovní slovúc mužie, s ženami neb se pannami! A snad mniete, by sě v duchovní milosti milovali, aneb chtiec jiné zklamati, aby, že to tak jest, za to jměli, sami sebú klamáte, že jste milostí tělesnú oslepeni, a v túž oplatu omlúváte zlé mezi sebú. I řkuť řeč svatého Augustina: Mníte, by jiní vás neviděli u vašem oplzlstvie. Vidíť jistě, a nechažť by neviděli lidé, co diete před Bohem, ješto vše vidí, i to, co jest v srdci, v čem sě kochal, k čemu táhne mysl, kde vnikuje, odkud pochodí, sladký li jest kořen čili hořký, z něhož pochodí krásný list svrchu. A netolik zří na kořen, ale stržen
