věčnú sladkostí, skrytú před lidmi smrtedlnými. A však i zde podlé milosti daru svého Pán Hospodin těch svých vítězóv, ješto proň pracují a v tělesných líbostech nehledají utěšenie, posiluje dobroty té manny aneb vuoní jejie v nábožné mysli. Ale mnozí vrtřem, že nám nedává Buoh té posily, a hledajíc své útěchy u věcech světských, onen v tomto, onen v onom. A tak zkažené majíc vnitřnie dásni takými věcmi, nemuožeme číti té drahé manny pochotnosti, aniž vieme, co jest to; neb nepozná jiný toho, jen ktož vezme a bude to jmieti Božím darem. Čte sě, když tělesně Bóh dal ten divný tělesný pokrm lidu svému, ješto jest tento duchovný znamenával, uzřev lid tak neznámú věc, řekli: Manhutcizojazyčný text, to jest česky: I co jest to? A tak tomu divnému a pochotnému pokrmu viec manna řiekali neumějíc, co jest, pověděti. Takéž ten nebeský pokrm plné sladkosti mannú nazývá Kristus pro tu rozkoš a pochotnost tak neznámú; neb ani vídalo tělesné oko, ani ucho slýchalo, ani to vešlo člověku v srdce, ješto Bóh připravil těm, ktož milujíc jej, svět, svú žádost tělesnú a neřádnú a ďáblóv úmysl přemáhají. Ta skrytá manna slíbena jest dobrému počátku, ale skonánie teprv vplně dána bude. Třetie poctí Kristus svých vítězóv velikú a mnohú poctí v pokoji královstva svého a dá každému korunu cti a chvály jeho, jakež kto hoden, že bude o takém moci u pravdě řečeno býti: Ctí a chválú korunoval jsi jej, Hospodine. A takového vítěze potkají v radosti andělští zástupové a zpievajíc svým zpievaním ke cti jeho chválu Boží.
Ale že, die svatý Augustin: Boj sě pokuty, kohož čáka odplaty nemóž od hřiecha odtáhnúti! A jest obecné filozofóv pověděnie, že z protivných sobě věcí protivní sobě účinkové vycházejí. A tak když na vítěze sluší […]text doplněný editorem, [sluší]text doplněný editorem protivná pokuta tomu na ty hubence, ješto jsú hřiechem přemoženi. Protož když udatní,
