abychom sě od něho pokoře učili zvláštie, jíž bychom mohli i jiné šlechetnosti zachovati. Jak jest také potřebie uklidné v tichosti mysli, po dvém muožem rozuměti. Jedno po tom, že jest tak ohyzdná věc hněv prchlivý, ješto sě zvláště tiché protiví uklidnosti; neb hněv prchlivý vztočí člověkem, že nebude, donidž tak prchá, rozeznánie od vzteklého, donidž se tichostí uklidí opět. Protož to jest potřebná šlechetnost, ješto má tu ohyzdu od člověka odlúčiti, a ke všem dobrotivá, milostivá a šlechetná učiniti a všem milá. Druhé po tom jest rozuměti, že potřebné jest tichu býti v uklidné mysli, že takové nazývá Kristus blaženými řka, že oni osedú zemi, tu zemi, o níž die v proročství: Dám pokoj v krajinách vašich, budete spáti a nebude, kto by vás vztrhl. Ale hrdí, prchliví v hněvu a nesklidní nezaslúží, aby ten pokoj v své zemi jměli, by drželi ji, osedúc ji, totiž zemi těla svého; neb zde svým tělem nevládnú, nedržie jeho. V hněvě prchlavém otme sě, vztepe, mstí sě bez uklidu, páše sě i ono jako vzteklé; a tak strach, jakož zde nevládli tací těly svými, davše je sobě odjieti hněvu svému, by i po zmrtvýchvstání ne k útěše, ale k hoři svých hrubých těl nevzeli opět, když tiší a sklidní, ješto zde svá těla od plaché zadrželi ukrutnosti, vezmú je tam ušlechtilá, povolná ve vší útěše, v radosti a u věčné chvále. Ale divné jest, že pro čest světskú tak jsú pílni panie a panny světské tichosti, ješto svět učí, aby se slíbily lidem. É, bychom tak všichni byli pílni, učenie Kristova pro věčné královstvo nebeské poslúchati a šlechetnostmi spasitedlnými sě ozdobiti, aby pak výše opět pozval nás v svú přiezen vláštní a k sobě u vláštnie ochotenstvie! Jehož nám pomoz, Hospodine.
Třetí řeč o témž
Nedořekl sem dvého ještě, jakož sem byl rozložil pozvánie čtvero, ješto jest svých apoštoluov pozval jím Kristus: toho jednoho, že to jest bylo třetie pozvánie svatých apoštoluov,
