pravieše svatý Pavel řka: Svět mi jest ukřižován a já světu, totiž umřel. Tomu jest svět umřel, ktož nemá v chut toho, což sluší k světu, a ten jest světu umřel, kohož svět netbá, ničehož svého nemaje v něm. A takový mohl by řéci: Živ sem, ale již ne já; neb jest ve mně živ Kristus. A jelikož náš duch tělesný a světský v nás pohyne, stolik v nás Boží duch roste. Protož poznajíc k životu cestu, poďmež i my a zemřem s Kristem, abychom v něm viec blahoslaveně živi byli! Amen.
Druhá řeč o témž ještě. Aleluja
Nechtě udliti v jedné řeči, k této druhé zachoval sem, abych o druhú dvú rčenie také řekl něco tohoto hlubokého srdce apoštola. To jest bylo třetie rčenie jeho: Jen ač sáhnu rukú svú v bok jeho a uzřím rány hřebíkové v jeho rukú, neuvěřím, by totiž vstal z mrtvých. Slova tato hrubá sě zdají, aniž v svrchniem rozumu jsú hodna chvály v mém úmysle, ale těm, ješto srdečně a statečně milují Buoha, jimž vše k dobrému připomáhá, mohú velikého doúfanie do Božie milosti příčina býti. Neb mohl jest v silném doúfaní Boží milosti svatý Tuoma řéci ta slova úfaje, že to učiní, když jest vstal, ukáže jemu bok, ruce, noze i dá dotknúti sebe jemu, aby nic nezuostalo v srdci jeho, pro něž by chybal nedóvěře, by vstal právě. A tak se jest v tom svatém apoštolu naplnila řeč žaltáře: Vóli těch, ješto sě jeho bojie, učiní. Nechválímť hrubosti srdce k uvěřenie svatého Tómy, ale však to dobré chválím, ješto Bóh i z toho nedóvěřenie, ješto jest zlé bylo v sobě samo, ráčil vyvésti. Neb jakož die svatý Řehoř, viece jest nám jeho neuvěřenie užitečno nežli to, že jsú spěšně jiní uvěřili, že jest vstal Kristus; neb když jej jest k vieře navrátil, dav jemu i rukú ohlédati své pravé tělo, naše mysl silně jest u vieře a bez pochyby potvrzena. Pravda jest, že slóve svatý Tóma nevěřící, a káral ty Kristus, ješto slyševše, že jest vstal, neuvěřili. Neb ktož spěšně uvěří které pravdě, zbyl jest bludu. Ale uvěří li
