pokoj! Neb i tu potká sbor nebeských zástupuov s poctí a s chválú Hospodina, u výsosti chváléc milost jeho, že jest tak ráčil i na oslíku přijeti již ne k umučení, ale k hodu věčné radosti do Jeruzaléma nebeského. A toho i nám dopomoz, Hospodine, bychom pod tvým darem tak pracovali, abychom tebú v tu věčnú radost uvedeni byli. Amen.
U Velikú sobotu druhá řeč
Dnes počeli jsú opět zpievati alleluja. A to jest hlas veselý v chvále Boží; neb po pořádném podobném smutku slušné jest podobné utěšenie. I jměli jsme podobný smutek v slitování krve prolití Pána našeho, a že jsú té nevinné smrti jeho příčina hřieši naši; neb umřel pro nás, aby nás vykúpil, aby hřiech nekraloval již v našem smrtedlném tělu, a svú krví s nás smyl všicku poškvrnu hřiecha, ač lid jeho budem. Nebť on svuoj lid spasí. Takť písmo svědčí. Již pak jako odleknúc po pláči slitovánie a po žalosti našeho prohřěšenie, máme utěšenie v chvále Božie pustiti v srdce u vděčnosti, že nás stvořil beze všie své potřeby; a pak když jsme padli, že nás jest tak divně vykúpil. I čte nám dnes kostel počátek kněh Mojžiešových, jak jest divně Hospodin svět stvořil a zpořiedil v šesti dnech. Neb jakož svatý Ambrož pokládá, toho času tak jest svět učiněn, a když padl člověk opět, opraven vykúpeniem Syna Božieho opět tohoto času. Protož k chvále Božie povstati máme v srdcích svých a utěšiti sě v Hospodinu. A tak znamenajte najprv, co jest chvála Božie, totiž kto Boha chválí. Vidíme, že píší, čtú, zpievají, mluvie i rozličně činie lidé chválu Božie. Ale to já zvláště kladu tuto za chválu Boží, o níž bych rád řekl něco, bych mohl a uměl, ješto kto znamenaje velebnost Božie moci, múdrosti i dobroty, tak že v srdci svém tak velikého Boha bude v drahost a u vzácnost jmieti, ano jej srdečná milost trží k němu.
