druhem a vrátil sě, že jest byl umělý k bojóm a mnohokrát svítězoval, vzal jej král k svému stolu a viec dával jemu ten pokrm, ješto jest jen dáván silným mužóm zřiedlným v udatství. Třetie vzdávána jest vítězóm zvláštní počest mimo jiné. Mezi jiným připravovali zpěváky, ješto hlasy rozkošnými zpievali jich chválu. A to čtem také o Davidovi; když byl přemohl onoho obra, potkali jej s bubny a s zástupy, zpievajíce chválu jeho.
A když králi zemští a kniežata ctie tak své zemské vítěze, coť král všech králuov a pán všech pánóv neodplatí svým vítězóm jich práce a jich stálosti, když svítězí nad světem, nad svými žádostmi tělesnými a nad ďáblem? Odplatíť jistě, a nepřirovnaně k zdejším odplatám větší, dražší i trpnější dary vezmú. Nebť to sluší velikému, aby velice daroval své statečné bojovníky. A však ač jest ta odplata i nevýmluvná, nechť řku, což mohu, kterú odplatu vezmú Boží vítězi v podobnosti této trojé odplaty vítězóv světských. Řekl sem, že berú najprv světští vítězi drahé rúcho. Ó, jak předrahé rúcho, překrásnú oděv dá svým vítězóm věčný král nebe i země, Kristus! Čte sě v Apokalypsí, že Syn Boží ukázav sě v krásném, bělítkém, stkvúciem rúše řekl: Ktož svítězí, tak bude oděn. A toť bude, jakož praví svatý Pavel, když opraví těla pokory našie v podobnost jasnosti těla svého. Ó, ktož bude hoden rúcha toho! Toť die v rozchutnání srdce svého: Oděl mě Hospodin v spasitedlné rúcho a oděví spravedlnosti obklíčil mě. Toť by slušalo pro taký oděv nesmrtedlnosti pracovati a vítězstva dosáhnúti. Druhé Kristus svým vítězóm také dává rozkošný pokrm, ješto sluší na silné muže a udatné. V tomť mužstvie i ženy i dievky mohú býti. A die Kristus v Apokalypsí o tom pokrmu: Ktož svítězí, dám jemu skrytú mannu. Když bychom až do konce stáli u vítězstvu, túž bychom tú mannú byli nasyceni, tú pravú, duchovní, věčnú
