neobklíčila tma toho srdce, ješto netbaje cti, netbaje dobrého slova a, ješto jest najvětší, netbaje Boha, lakomě po zboží stojí? Téžť mohu řéci i o těch, ješto na zemské dadie sě rozkoši a vše jiné obmeškají, tak že vše to stratí najposledy; ale nevidí k konci, neb tma jest zemi obklíčila. To jsú pak lid, ješto jest jej mrákota obešla, jakož die prorok, ale ne tak ovšem hrubě, ješto po cti stojí, pro čest tohoto světa sbožie dobývají, a aby ve cti trvali, i tělu hledají dobrého bydla. Ale ten lid také jest obešlo zamračenie; ne tu hledají toho, kdež by jměli hledati, aby nalezli. A tak lid jest to obešlo zamračenie, že postava dobrého svedla je od právě dobrého. I mluví o tom svatý Bernart řka: Najviec jsú žádosti naše při trojí věci: jedno, že ctného žádáme, druhé užitečného, třetí, ješto by rozkošné bylo. Aniž by byla žádost nepodobná, ale kdyby lidé tu hledali toho, ješto muož to býti spolu nalezeno. Neb ty tři věci, kdež právě jsú, tu jedno jsú. Ale v tomto světu ani jsú jedno, ani jsú právě. Protož lid obecný, ješto jde širokú cestú, ale něco po rozumu, proti oněm ovšem hrubým také jest obklíčilo zamračenie méně. A viece ty oboje odvolává Hospodin řka: Poďte. A zbožný pójde ze tmy, ješto jest zemi obkryla, a ze mhly nebo z zamračenie, ješto jest také lid obklíčilo, a z zmatkóv toho světa a bude choditi v světle Božiem. Neb v lidském obmračení v temnosti zemských srdec jedni jedno za čest mají, druzí druhé. A ktož v čem jiném než v Boze cti hlédá, aneb odkud odjinud než od Boha, hřešíť každý. Ktožť sě lidem líbí, pohaněniť jsú, neb jest Bóh pohrdal jimi. Ktož chce býti přietel tohoto světa, budeť Božiem nepřietelem. Povede li slepý slepého, oba v jámu upadneta. Dostiť jsú slepi, kteréž jest tma oblíčila neb mrákota. Protož poďte, choďme v světle Božiem!
Druhé slovo z tohoto řčenie napomíná, abychom rozmnožili své dobré činy, přispořujíc jich, když die: Choďme. Prospievati, přispořujíc dobrého, jest ti chodba jakás. K té chodbě
