Toť kladu za chválu Boží. A kdež jest ta srdečná milost, ukážeť sě řečí i skutky rozličnými. A tak zpievanie chvály Božie neb řeči takové slovú také chvála Božie, neb skutci, ješto kto činí k chvále Boží. Jest pak Buoh sám svá plná chvála, ale ta jest nám nestihnutá. A však k své chvále dal nám nějaký přístupek, svým stvořením nám sě ukazuje onde jako po sledu, onde jako v obrazu a onde v divných skutciech našeho vykúpenie a opravenie. A tak všeť nám chválu jeho ukazuje. Protož žaltář vzývá i němú tvář, aby vše chválilo Boha, skot i beranové, hadové i ptactvo pernaté, oheň, búře, snieh, a tak o všem o jiném, neb i to, bez rozumu jsa, mohlo znáti Boží chválu, ale že tiem, že jest Bohem stvořeno a zpořiezeno, ukazuje chválu Boží. Neb kto by takové věci jiný než Bóh mohl stvořiti, uměl tak zpořiediti a chtěl to beze všie své potřeby učiniti, ano nic skrze to jemu v něm v samém chvály nepřibylo? Neb on sám v sobě má, aneb ať řku lépe, jest plná chvála a všecka blažnost, a což my jej chválíme, to ne jemu útěchy neb dobrodinie které činíme, ale naše jest dobré jej chváliti, jej milovati, v něm útěchu jmieti, od něhož vše, v němž vše, skrze něhož vše, jemuž věčná čest a chvála bez počátka i bez skonánie, jenž k útěše stvoření rozumnému vše, co jest chtěl, stvořil, jakž chtěl, zpořiedil, abychom poznajíc ve všem, což viděti muožem, tělesným okem neb srdečným, chválu jeho, jej nade vše zamilovali a jeho dojíti samého hlédali srozumějíc, že v ničemž v jiném nenie našeho plného dobrého, jediné v něm. Neb on jest plná naše blažnost bez nedostatku.
Řekl sem a pravím, že ve všem, což jest v zpósobu jeho, jest ukázanie chvály jeho. A tak ve všem, což jest, muožem poznati chválu jeho mocné mohutnosti, chválu jeho opatrné múdrosti, chválu jeho milosrdné dobroty; chválu odlévenie pomstú nad zlými, že čaká hřiešného obrácenie; chválu jeho spravedlnosti, když dá zlým správnú pokutu;
