odpuštěny, ktož jsú sě snažně pokáli většieho. A také k tomu jest škoden hřiech i nesmrtedlný, že duše, vyjde li z těla, nejsúc čísta šeredstva, ješto jest skrze něj poprzněna, ješto by ihned uzřela Boha a vzala odplatu svému zaslúžení, to pobude v túze a v tesknosti, trpiec čistec. Pakli sě zde kto očistí svých hřiechóv, ještě jemu ostane ta škoda, že jest v tu chvíli, kdy jest hřešil, nehromazdil odplaty věčné chvály. Škodni jsú i tiem i malí hřieši, že z jich obyčeje vpadují lidé u veliké hřiechy. Ktož chce býti přietel tohoto světa, jda po nějaké kratochvíli, ač by to nebylo v sobě samo hřiech smrtedlný, a však z takých lehkostí brzo zajde člověk v hřiech smrtedlný a pak bude Božie nepřietel.
Třetie skrze to sluší vážkati velikost hřiecha, že nás jest učinil tak hubeny. Ve cti Buoh byl stvořil člověka, ale pro hřiech přirovnáni jsme hovadóm nemúdrým a podobni jsme jim učiněni. V té cti byl stvořen člověk, aby panoval nad rybami morskými, nad ptáky, ješto lécí v povětřie, i nade vším, což sě hýbe na zemi. Velikú stranu panstva toho ztratil člověk prohřěšením; múchy, blchy protiví nám sě nám, ptacstvo i zvěř činí nám škodu. Pakli chcem duchovně o tom pomysliti, jakož Richardus mluví o tom, jak jest člověk mohl panovati nad svým myšlením, ješto i vysoce lécí jako ptáci; nad tiem, ješto mysl naši již tržie cos buď libě neb nelibě milostí neb nenávistí, studem, bázní, nadějí, radostí, žalostí, ješto vše to jako ryby morské plavají po stezkách morských, sladkých vod nebo hořkých; i nad údy těla svého jako nad rozličnú zvěří, ješto jest na zemi! Neb to vše bylo by poddáno vuoli člověčí, by byl hřiechem toho neztratil člověk. I jeden čich tělesný nebyl by mohl rozumu zamračiti, ani vuole zavésti, ani by v mysli tržila která žádost nepořádná, ani by kudy myšlenie
