Božie v srdcích našich. I chci otázku v té kratochvíli učiniti: Jak jest Bóh den sedmý doplnil své dielo, ješto jest učinil v oněch dnech šesti? Však jest den sedmý nic nepřičinil. A tiem by mohl řéci, že jest dielo doplněno, což jest k jinému najposledy přičiněno. Druhé die Písmo: Odpočinul, totiž přestal činiti, neb ne takť jest odpočinul, jako by ustal. Ale jak jest přestal, zdali již nic nečiní, zdali neučiní nového ještě nětco? K tomuť pravím: Všecka jsú již pokolenie učiněna v oněch dnech šesti; již jest Bóh přestal, by co učinil nového. Takáž těla, takéž duše lidem i zvieřatóm činí, a tak o všem o jiném; nic nenie z těch věcí jinakého přirozenie. Ale že však mienil Buoh ještě nového něco učiniti, nedie Písmo: Odpočinul ode všeho činu, ale die: Od toho, co jest byl dospěl, odpočinul. Neb bylo jest dospělo a doplněno dielo jeho, kdyby člověk nebyl toho v sobě zbořil hřiechem. Ale pro to zbořenie die prorok: Novú věc Bóh učiní na zemi. A opět die v Apokalypsí: Aj, všeť činím nové. Novýť jest čin z smrti zavinilé národa lidského vykúpenie. Novéť bude, když těla naše obnoví v nesmrtedlnost a z mrtvých vzkřiesí. A toho by nebylo, by člověk nebyl porušen hřiechem. Neřku, by sě Syn Boží byl v člověčství nenarodil; neb snadť by sě byl narodil, ne aby umřel, ne aby trpěl, ne aby vykúpil, ale aby člověk věčnú měl z toho útěchu, vida okem vnitřním, duchovným Boha, ješto duch jest, a okem tělesným v člověčství Boha, aby tak i vnitř i vně tu utěšenú člověk nalezl pastvu. Aniť však bezpřémně držím toho, ale mním to, že by sě byl Syn Boží narodil, ač by byl člověk i nepadl hřiechem. Než to jest nové Bóh učinil, že jest Bóh trpěl, Bóh umřel, aby člověčie opravil porušenie. A i to jest nové z smrti býti vzkřiešenu člověku a vstáti v těle ušlechtilém. Neb i smrti by nebylo, kdyby nebylo hřiechem člověčieho porušenie. K onomu pak, ješto sem řekl, jak jest sedmého dne Bóh doplnil