hubenstvie pro šeredstvie mrzkého hřiechu a pro nepravost, ješto sě bláznově protiví věčné pravdě. Ó, jaká nepravost tak těžký hřiech, dobrotu Boží pro zlost hřiecha potratiti a milost jeho! A zdali nenie zřejmá veliká Božie dobrota? Aj, co jest nám dal svého dobrodienie zde, a stojíme li v dobrém, učistiec sě hřiechu, slíbil nám vrný život a tu plné dobré v své hojnosti nad zdejšie dobré. Vida svatý Bernart tak mnohá Božie dobrodienie a nestatečnost lidskú, všeliký hřiech vážil těžko řka: Stud mú tvář obkry. I který sem vzal užitek toho, v němž sě již stydím, že sem radost marnú a téžměř ižádnú, ješto k smrti táhne jako k cíli, nestyděl sě dráže vážiti nad čest věčnú a nad milost věčného Otce? Takť jest i Anzelmus vážil hřiech těžko řka: Když svuoj život znamenám pílně, ve všech svých činech naleznu aneb nedokonánie aneb pokrytství aneb poprznění světskú žádostí neb tělesnú. Ó, hřiešníče, i který hřiech smieš malý řéci, když každý hřiech jako hanbu činí Bohu, odvrátě člověka od Boha, jako by člověk nemohl plnosti dobrého jmieti v Bohu? Ktožť by tak hřiechuov těžkost a šerednost rozvažoval, snažnějí by hlédal očištěn býti.
Druhé, ktož chce těžkost hřiecha rozvážkati, obmysl, coť škody skrze hřiech přijde, když hřiech člověka odlúčí Boha, zbaví nebeské radosti, v peklo vtáhne! Ani jest to malá škoda, že, ač by něco dobré bylo, ješto učiní někto, jsa v smrtedlném hřieše, nebude z toho v nebeské radosti odplaty jmieti. Protož i slóve hřiech smrtedlný, že i to umrtví, ješto by věčné odplaty hodno bylo, kdyby to bylo od toho učiněno, ješto nenie v smrtedlném hřiechu. A také, ktož jest v smrtedlném hřiechu, vše jest jemu umrlo, jelikož k nebeské odplatě, což sě dobrého děje po vší obci kostela svatého; a kdyby nebyl v smrtedlném hřiechu, byl by toho účasten všeho. Z toho jde i to, že, donidž jest kto v jediném smrtedlném hřiechu, by všech jiných pykal, ižádný nebude odpuštěn jemu.
