hodujie nevyjdúc miery, a ač by nětco mohl jmieti, však nemuož li pravdú dojíti toho, raději bez toho býti nežli křivdu přičiniti. K té cestě i ponúká Kristus řka: Davte se, aby vešli úzkú cestú. Nebť k zahynutie vede široká cesta. Ale pohřiechu málo jich jde tú úzkú cestú. Radše se mnozí vymysléc sami po své vóli postiti budú neb po pútech túlati, než by drželi sě úzké cesty. Pak svatý Augustin ukazuje trój blud v cestě, aby ktož nechce blúditi, uzří li se bliz kterého toho, táhl sě odtud. I die: Troji nedojdú k životu: jedni, ješto blúdí; druzí, ješto jdú zasě; a třetie, ješto nechtie před se jíti. Tiť blúdí, ješto neznajíc pravdy, zlému spraví, by dobré bylo, a zlé dobrému; ktož neznají pravé viery, aneb ač věřie právě, ale nedrží těch skutkuov, ješto by z viery pravé býti měly. Ten pak jde zasě, ktož počna světa ostávati aneb něčeho nehodného, i navrátí sě opět k témuž, jako když svině, omyjíc sě v čisté vodě, opět se u bláto uvalí, a jako pes, ješto se k tomu navrátí, aby snědl opět, ješto byl vytratil dřieve. Žalostnéť jest a ohyzdné, počnúc zřiedlně cestu Boží, pak sě navrátiti opět k světu, nezdržeti viery slibu svého, rozmilujíc sě i řeči, že podlé Božieho ustavenie chce v manželstvo. Svatý Pavel nechválil toho, aniť já budu. Ten pak zuostane na cestě, nejda před sě, ktož mní, by dosti byl dobrý, i nemá žádosti, aby byl lepší, ano sluší vždy jíti před sě, ne na to zřiec, co má kto již za sebú cesty, ale na to, co jest před ním ještě. Nenieť to dobrý zde na světě, ktožť by nechtěl rád lepším býti.
A pak Bóh milostivý trojím nám činem ukazuje k životu cestu: najprvé Písmem a dobrými kazateli; druhé příklady svatých lidí; třetie sám sebú, na svět přišed. Najprv Písmem a kazateli učí nás k životu cestě, když pak k tomu svú milostí otevře rozum toho, ješto čte neb slyší slovo Božie, a milost roznietí, chut v tom dada. A tak v Písmě a skrze kazatele věrné každý stav lidský, všeliké lidské položenie muož jmieti ukázanie k životu cestě. Ale
