ozdobíš čistotu šlechetnostmi, podobněť muož přijieti všecky. A tak i maléři, což koli chtie malovati, najprv dadie bielú barvu. Takéž dievka tato k vieře přistúpivši, najprv čistotú své srdce ozdobila, a pak vše, což jměla, v obět dala Bohu, až pak potom i své tělo a svú krev prolila pro jmeno Buožie, když ten, ješto mněl, by měl ji jmieti, obžaloval ji, že je křesťankú a nedrží ustavenie kniežat římských.
Tiem pak činem ona třetie podobenstvie nevodu onoho, ješto zlé i dobré táhne ryby, ale když vše vytáhne, zlých nechají a dobré vezmú, dotýká této dievky svaté, že ona ne z těch jest byla, ješto óstaveny jsú k zahynutie, ale jest vzata mezi dobré. Neb i panny jsú jedny, ješto světu jen slúží, žádajíc světu sě líbiti, stojiece jen po marnosti, a druhé, ješto jim míla čistota v Boží milosti. Ale skonánie ukáže každých odplatu, když jedny budú vzaty u věčnú chválu a druhé budú k marnosti jako nestatečné zuostaveny a potlačeny a zahynú. A coť řku o panenstvie, téžť jest i o jiném takovém, ješto podlé úmysla dobrého muož chválu jmieti a podlé úmysla nehodného ztratí chválu. A však svatá Lucia ne ihned jest panenstvie chovala na ten úmysl, aby v tom neporušenie ostala věčně, až pak v lepší úmysl proměnivši, oddala sě v panenstvie Bohu. A jedna li pro světskú čest drží panenstvo a nemieniec viec ostati při něm, a veselím světským a v těch marnostech zprzní je velmě? Však bude li v těle panenská celost zachována a úmysl bude v dobré proměněn, muož, mysl zčistiec, panenskú korunu v nebesiech jmieti, Bohu dadúc sě v svém panenstvu. Jakož i svatá Lucia, mienivši za muž, však pannú ostavši, panenské koruny došla.
Abych však nebyl bez odtuchy i s takýmiž, ješto jsme tu naději potratili, by bylo dojíti lze té koruny svatých panen, jmajíc pamět, to v nich milujíc, jehož jsme sě učinili nedóstojni: chci řéci, jakož svatý Jeronym die: Porušené duše budú pannami, dadúc sě Synu Božiemu v manželstvo duchovniem
