ne to jsú věrní kazatelé, ješto viece svého povýšenie, svých tělesných hledají ziskuov, a aby své měšce naplnili, než to, aby lidé poznali pravdu a vzeli v Boží milosti rozchutnánie. A tak i za apoštoly byliť jsú křiví apoštolé, od nichž jest vystřiehal svatý Pavel, i ještěť jsú někde, ješto sě viece skazují než pravú, upřiemú cestu k Bohu a neradi i knih vidí, chtiec jen sami viděni býti. Ale Buoh dobrý svým Písmem a svým slovem spravuje v své cestě rozličně, aby hřiešní vstúpili na pokánie a spravedlní v Boží milosti sě rozchutnali. Protož blahoslavení, ješto slyšie slovo Božie a ostříhají jeho. Neb jakož die žaltář, mládenec opraví svú cestu v ostřiehaní řečí Božích. Druhé sem řekl, že příklad dobrých a svatých lidí také nám ukazuje cestu pravú. Toť Písmo ono miení, ješto die: Otěžte všelikého pocestného. Jako by Buoh řekl: Dalť jsem mezi vy ty, ješto jdú jako pocestní upřiemú cestú; ty znamenajte a tudiež jděte. Pak svatý Řehoř ukazuje, kto jsú ti pocestní, řka: To jest pocestný, ješto nemá za svú vlast tohoto světa, ale za cestu, ješto jest neulnul srdcem k tomuto světu, ješto aby ne ostal s tiemto vrtkým světem, ale aby k věčnému životu přišel, srdcem žádá. Z těchť jest byl i svatý Pavel, ješto pravieše: Nemáme zde miesta k bydlu, ale táhněm se k onomu bydlu budúciemu. A také pravieše: Jděte po mně a znamenajte ty, ještoť tak jdú, jakož jste vy viděli, jak my jdeme! O těch pocestných mluví svatý Bernart a ukazuje, že ač jedniem úmyslem všichni táhnú k Jeruzalému nebeskému, a však činy rozličnými. I die: Když chceme ty znamenati, ješto nedědí sobě tohoto světa, znajíc, že nemají zde domu svého, ale jako pútníci jdú k tomu, ješto má ostati věčně: některého uzříme, an čte v Písmě vším snaženstvím, některého, an modliteb pílen, některého, an pláče na své hřiechy, některého, an sě veselí v Boží chvále, některého, an sě postí, některého, an bdí, některého, an šlecheten bližním a milostiv, některého, an štědr v almužny, některého, an rád k sobě dobré vine sluhy Boží,