jej jest přijal a spasil. A tak die svatý Bernhart: Donidž na sě zřím, v hořkosti jest mé oko; ale když k Boží pomoci vzhóru vezřím, tu hořkost oblepší útěcha z veselého k Bohu povzdviženie. Ale nedieť naprázdno: Ku pomoci Boží když zřím; neb má člověk, čině dobré, táhna sě k dobrému, ku pomoci Boží zřieti. Dieť Písmo: Úfaj v Buoh a čiň dobře. Tak úfaj v Bóh, že ješto by sám sebú nemohl, to s pomocí jeho budeš moci, když s ní budeš pracovati.
Také sluší čtveru věc do Boha znamenati, abychom udatnějie u velikých věcech úfali jemu: jedno jest pravda jeho; druhé že jest všemohúcí; třetie že jest veliká k nám milost jeho; čtvrté že jest najvyšší velebnost jeho. O prvniem sem mluvil v první řeči, že jest pravda a splní své sliby a slíbil nám pomáhati. Druhé znamenajíc, že vše jest snadno všemohúciemu, móžem mnoho úfati do něho. Neb jakož die Písmo: Snadno jest před Božíma očima rychle chudého v čest pozdvihnúti. Protož o nesmělých, ješto Bohu nesmějí doúfati, die Písmo: Jako by nic nemohl všemohúcí, tak jsú jej jměli. Třetie že má k nám velikú milost Buoh, když to znamenáme, vezme mysl udatstvie k doúfaní do milovníka, jakož sem dřéve řekl nětco toho. A nadto malá li k nám jest milost jeho, že, a my ještě nepřietelé, dal nám syna svého, abychom skrze něho k němu přišli, jenž by, umra za nás, dluh zaplatil smrti našie? Coť sě pak zdá, by neučinil již k milosti navráceniem, ješto by bylo dobré naše? K tomuť doúfanie ponúká nás Kristus řka: Když vy, jsúc zlí, svým dětem dáváte dobré dary, čím viece nebeský Otec váš dá vám dobré, když budete prositi jeho. Čtvrté znamenajíc dóstojnost jeho velebnosti, k velikému doúfaní povstati muožem; neb velikému sluší dávati veliké věci. Čte sě o králi Alexandru: Jeden chudý poprosil, aby jej podařil něčím. A on kázal jemu dáti město a pánem jej nad ním učiniti. A ten řekl chudý: Tohoť já dóstojen nejsem. Odpověděl král: Ač ty velikého daru dóstojen nejsi, ale dóstojna jest má velebnost, abych
