A tak byl jim řekl: Dnes vzvieš, ežť Pán Bóh před tebú pójde, ještoť zetře před tebú a zahladí tvé nepřátely. Dieť opět jinde: Pán Bóh, onť jest tvuoj vódce; neopustíť tebe ani ostane. A die skrze Izaiáše: Neboj sě; nebť já sem s tebú. Když přes vodu pójdeš, s tebúť budu, a vodať tebe neutopí; když pójdeš skrze oheň, nespálí tebe. A i nám jest řekl Kristus: S vámiť sem do skonánie světa. Protož úfajíce pravdě Boží v slibiech jeho jděm cestú k Jeruzalému nebeskému. Také jest řekl Kristus, že jest život. Ze všeho, k němuž jest žádost, nic tak žádno nenie jako život. Dá sbožie člověk, chtě živ býti; utrpí mnohého libého, než by umřel; ruku neb nohu nebo oči raději stratí, než by umřel. A to již za jisto máme, že jest Kristus věčný život, ktož přijdú k němu. A když pro hubený a pracný život tohoto světa a krátký, v němž nenie býti, ale jen pobyti, tolik prajucí a činie lidé, ó, jakú by snažnost slušalo na to naložiti, aby k věčnému životu, plnému dobrého všeho přijíti bylo, v němž jest radost a útěcha a čest v plné, čisté, věrné milosti u věčném pokoji! V té žádosti a v té naději sě rozchutnajíc, móžem v pravdě řéci ono slovo svatého Tuomy: Poďme i my a zemřem s ním.
To jest bylo druhé slovo toho svatého apoštola, ješto jest byl úmysla hlubokého. I jest nám dvé v tom řčenie rozuměti: jedno, abychom šli; druhé, abychom až do té smrti od té chodby nepřestávali. Ktož chodby nepočne, kdy ten dojde? A ktož nedojde, jaký užitek, že jest byl počal? Protož poďme i my a zemřem s ním! V té chodbě máme stolik jíti, jelikož Buoh dá komu dar své milosti, aby šel z jedné do druhé šlechetnosti, pracuje jako na cestě a prospievaje. A jakož slóve, že ten jde, ktož z jednoho miesta na druhé kráčie, takéž ten jde k věčnému životu, ktož z jedné do druhé jde šlechetnosti, z jednoho dobrého účinka k druhému. A té chodby nemáme přestati až do smrti a vždy sě střěhúc zablúzenie, odvrácenie zasě a obleněnie, až i dojdem k věčnému životu i smrt tuto projdúc. To také muož slúti „umřě s Kristem“, jakož
