Bohu doúfati, na mnohých miestech svatého Čtenie ponúká Kristus k doúfaní. A svatý Jakub die vele sě modliti s doúfaním: Ktož nedoúfá, nemni, by vzal co. A však móž nemúdré býti doúfanie. Protož abychom u pravdě mohli do Božie milosti úfati u velikých věcech, jměli bychom v sobě čtveru věc jmieti a také máme čtveru věc v Bohu znamenati. Neb skrze to Buoh nám míl bude a my Bohu. A milí sobě mají sobě i u velikých věcech doúfati podlé velikosti té milosti, ješto je drží. Tuto čtveru věc máme do sebe jmieti: svědomie čisté, milost velikú, hojnost činuov dobrých a svyčnost zvláštnieho s Bohem ochotenstvie. Ktož má to čtvero, muož udaten býti v silné mysli, aby i u velikých věcech úfal Bohu, a nadto to v něm čtvero znamenaje, o němž řku také ku posledku.
Prvé sem řekl, že čisté svědomie máme jmieti. A toho nebudem prvé jmieti, jeliž všeho ostanem, z něhož nás svědomie kárá, aneb z něhož by nás u pravdě kárati jmělo, a jeliž hodným pokáním svých závin polepšíme a nábožné milosti ohněm, žádostmi svatými i ostatky hřiechóv z své mysli vycídíme. Neb když hřiech z kořen vyvržen bude, ješto nás dělí od Boha a vzhrožuje svědomie, tehdy móžem doúfanie vzieti k větším věcem od Pána Boha. O tomť die svatý Jan: Neukárá li nás svědomie, doúfanie máme k Bohu. A die svatý Bernhart: I co jest, v němž by čisté svědomie a čisté srdce nebylo smělo? Neb jakož svědomie zlého něčeho vždy svú těžkostí v rozpač táhne, tak když odbude zlého a počne číti dar Božie milosti, potáhne vzhóru k doúfaní a udatně stane po veliké věci. Druhé máme velikú milost jmieti k Bohu, abychom mohli doúfanie v něm jmieti k velikým věcem. Ktožť koho nemiluje, ne tak muož úfati do něho. Chce liž kto k Bohu sě v milosti povzdvihnúti, znamenaj, jakť on nás miluje. On počal k nám milost, a tu nám vždy ukazuje mnohými činy svého mnohého dobrodienie. Tenť
