neužitečná jich země a králi nelibá, i zhrzeli sú jí Indiští. A protož přikazujemť, aby se do své země vrátil, a kdež nemóžeš panovati, žádost a pilnost odtud odlož.
LXVIII.
A když ten list přijide k Alexandrovi, káza jej přede všemi čísti. Ale rytieři, slyševše list, steštěchu sobě velmi, jimžto vece Alexander: Mužie udatní, rytieři. Umové vaši nazamucujte se pro slova listu tohoto. I zdali nepamatujete, kterak Dariáš zpupný pýchú mluvieše, pravduť vám pravi? Všickni Litvené barbarští mají obecný smysl s hovady, s nimižto přebývají, točísto s saněmi, s levharty a s jinými rozličnými hovady, poněvadž řiedko od lidí bývají mordováni, všeť v divoké síly úfají. A to pověděv, káza inhed list psáti takto vznící:
Kapitolum LXIX.
Král nad králi, pán panujících Alexander, syn boha Amona a Olympiady královny, Porrovi kazujeme. Obostřil jsi smysly naše, a dav nám udatenstvie, abychom bojovali proti tobě, nebs řekl, že Macedonie jest pustá země a jest všie sladkosti přeplná užitečně. A tiems nás posilnil, abychom vší snažností s tebú váleli, abychom tvé země dobyli, kterús řekl všie dobroty naplněnú hojně, a jenž trpíme chudobú, všeho bohatstvie dosieci velice žádáme. Ale že jsi řekl netoliko lidem, ale bohóm panuješ najvyšším, my s tebú ne jakožto s bohem, ale jakožto s člověkem barbarským, jenž jest pln marné chvály, mieníme bojovati, neb jednoho boha braní vešken svět nikoli nemóž snésti.
LXX.
Přečet list Alexandróv Porus, rozhněva se velmi. A sebrav množstvie rytieřóv a slonóv, s nimižto Indiští mají obyčej bojovati, vytáhl jest proti Alexandrovi. A bieše vojsko Porrovo velmi veliké, neb mějieše čtrnácte tisícóv vozóv s kosami kromě jézdných a pěších. A čtyři sta slonóv, na
