k tobě s velikým množstvím nových rytieřóv přijedem. A teď ku podobenství semene tvého makového posielámť tento pepř, aby poznal, že množstvie máku tvého přemalého pepře hořkostí bude podrobeno. Ten list dal jest Alexander rytieřóm Dariovým a pustil je od sebe.
XXIIII.
Potom hnuv vojskem, i poče táhnúti do Macedonie. A v tom času jeden muž přemocný, jemužto jmě bieše Amonta, knieže rytieřstva Dariova, jenž Araby s velikú mocí zpravováše, uslyšev příjezdu Alexandrovu, vším vojskem pohnuv, vyleze proti němu. I počechu mužsky bojovati, neb zajisté velmi ráno počeli jsú boj a trval jest jednostajně až do západu slunečného. A tak ústavně za tři dni ten ústavný boj trval jest a tak silné bylo jest to pobitie, že slunce zkazilo se jest, nechtě viděti tak velikého krveprolitie. Avšak mnozí z strany perské padechu. A to vida knieže rytieřstvie, obrátiv pleci, ledva z rukú nepřátel utekl s malým lidem. A tak rychlostí běžel jest, že nalezl před Dariem posly, jenž se biechu vrátili teprv od Alexandra. A držéše ještě Darius list v rukú a tázáše, co jest Alexander z semene makového učinil. Oni odpověděchu a řkúce: Popad siemě, hryzl jest a řekl jest: Mnozí jsú, ale měkčí. A vzem Darius pepře Alexandrova, upustiv do svých ust, vdeše a vece: Malost jest jeho rytieřóv, ale jsú liť tak silní, jako tento pepř ukazuje, ledvať v světě nalezne, jenž by proti nim stáli. Odpovědě jemu Amonta: Ovšem, pane, máť málo bojovníkóv Alexander, ale silné, kteřížto mnohé rytieře jsú zahubili, z jichžto rukú jedva sem vyšel. Ale Alexander nikoli u pýchu nenie pozdvižen proto, že jest svítězil, neb i Perské i Macedonské, jenž biechu zahubeni, kázal je v hrobiech schovati.
XXV.
Potom přijel jest Alexander
