Alexander do cilitské vlasti, v nížto mnoho měst k césařství jsú přisáhli, a nad to sedmnácte tisícóv lidu branného k svému vojsku jest přivinul. Potom přijel jest do Saviny, země, kterážto bez odpory poddala se jemu. Vjel jest také Alexander na horu Tarum řečenú a přijel jest do města jménem Parsipolis, v němžto bieše devět bohyň. A vzev odtud rytieřstvo, jel jest skrze Azí, zemi, v nížto jest mnoho měst dobyl. Potom přijede do Frygie. A všed do chrámu slunečného, oběti vítězné jest obětoval. A přijev k řece, jenž slóve Seromadro, jejiežto hlubokost patnácte loktóv jest změřena. I vece lidem těm: Blahoslavení, kteřížto dosiehli jste chvály tohoto mudrce Omera. Ale jeden z zástupu, jemuž jmě bieše Dotolomeus, odpovědě i vece: Králi Alexandře, hojnějšie chvály o tobě psáti mohú nežli Omerus o těch, jenžto město trojanské jsú zbořili, neb jsi viece v svých časiech učinil nežli oni. Vece jemu Alexander: Vieceť žádám múdrého člověka býti učedlníkem, nežli Achilovy chvály mieti. Potom hnuv vuojskem, přijel jest do Macedonie a nalezl jest mateř svú nemoci zproštěnú. A s ní málo dní pobyl vesel.
XXVI.
Pak po pěti dnech hnuv vuojskem, vyjev z Macedonie, poče táhnúti proti zemi perské a stany rozbil jest na miestě, jenž slóve Abidria. Ale lidé toho města bránili jsú se se všech stran. Uzřev to Alexander, rozhněval se jest velmi i káza rytieřóm svým, aby to město spálili. A protož rytieři Alexandrovi, přitekše k městu, počechu města chutně dobývati. Ale měštěné, že město od přirozenie nebieše tvrdé, vidúce, že nemožiechu výbojníkóm odolati, počechu volati a řkúce králi Alexandrovi: Nezavřeli sme bran proto, abychom tvé výsosti se protivili, ale bojiece se krále Daria perského,
