Uslyševše to Tebajští, zavřeli sú všecky brány měscské a deset tisíc oděncóv vstúpili jsú na zdi. A počechu velikými hlasy volati řkúce: Alexandře, leč odtrhneš od nás, tě i tvé rytieře hanebně ztepeme. Uslyšev to Alexander, vece: Tebejtští, velmi jste v síle chváleni, zavřeli ste brány a diete, že chcete se mnú bojovati. Ižádný udatný, žádaje bojovánie, schová se mezi zdmi, ale na poli bojuje mužsky proti nepřátelóm. A to řka, přikáza rytieřóm čtyřem tisícóm a střelcóm, aby obstúpili město a ty, jenž stojiechu na zdi, aby střéleli. A přikázal jest také, aby dva tisíce jézdných zdi, kteréž biechu zdělali Amfion a Zochus, rozbořili a ztopili. A druhým tisícóm přikáza, aby s hořícími pochodněmi brány městské spálili. A jiných tři tisíce šikoval, aby s děly, točíšto s kočkami a s železnú přípravú, přitrhli. Ale on sám s pračníky a s jiným vuojskem stáše. A když počechu dobývati města, brány náramným ohněm vypálichu. A lid se zdí padáše a jedni inhed mřiechu a druzí ramena, ruce i nohy zlámachu. A bieše jeden člověk u vuojště Alexandrově, jemuž jmě Stisichorus, posel městský, ten se radováše, vida, ano město ohněm hyne. Ale druhý hudec nebo piesnotvorec téhož města řečený Isminea, vida zahynutie města a vlasti své, pade k nohám Alexandrovým i poče uměním svým kvieliti, úfaje, by mohl úmysl Alexandróv nahnúti, aby asponě se nad městem smiloval. A vzhled naň Alexander, vece jemu: Proč mne s takovú snažností prosíš? Odpovědě Isminea: Abych mohl um tvuoj obrátiti a k slitování navrátiti. Uslyšev to Alexander, rozhněva se jest velmi i káza měscké zdi rozbořiti. A tak toho města udatně jest dobyl. A odtad poče preč jeti, po němžto jedieše jeden urozený z toho města. Ale Tebejtští, jenž biechu před ohněm ostali, od západu slunce