a tu od žákovstva i od lidí slavně, jakož toho slušie, jest uveden a přijat na kniežecstvie i tak potom zčestně na něm panoval. Ale takž, jakž najprvé ctně počal sě bieše mieti, ihned potom krví nevinú sebe poškvrnil, nebť Šturma onoho jistého purkrabie z Přimdy pamětliv jsa, toho točíš, že jeho těžce držal, ale té viery nejsa pamětliv, ješto jemu potom učinil byl, když jemu zabezpečenství slíbil, jieti kázal a do Prahy dovésti a tak ukrutnú smrtí na údy rozebrati jeho, jenž jakž pravie, potom za ten účinek zevně pokánie u plátno sě oblek, bosýma nohama učinil jest a kakžkolivěk tiem účinkem slovútnosti své poškvrnil byl. Však obecné dobré právě jest zpravoval a udatně, nebo praví o něm ti, ješto jeho znali, že jest súdce byl velmi dobrý, Božím kostelóm a sluhám jich velmi milostný, ale nakrátce dobrým dobrý a zlých zlý a hrozný nepřietel, nebo o tom byla plnost jeho, aby chudého a nedostatečného vyprostil od mocného, čini těm pravdu, ktož na síle trpiechu bez vzbieranie osob lidských, točíš všecky u pravdě miluje, spravedlnost čini lidu v zemi své.
O věčšiech přieběziech Soběslavových a o rozličných jiných nápastech v tom času, ješto sě dějiechu
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a pět o narozenie svaté Královně Soběslav tento druhý tiem jménem vévoda český bratra svého Oldřicha do Vlach ciesařovi poslal s velikým vojskem.
{Čechóv u Vlašiech mnoho bylo}textový orientátor
Jenžto ti Čechové jistí chvátajíce brzo, kořisti a lúpeže plni jsúce, volně v tom městě na Dunaji póltřetieho sta jich zabito a mnoho jiných raněno s ostatkem. Oldřich bral sě k ciesaří a tam tři měsíce přebyl. Pronežto hlad veliký trpieše i psoty jiné rozličné, nedtbavše někteří pána svého, kradmo do Čech sě vrátili a druzí i s ním změnivše sě jako postníci domóv sě také vrátili.
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a šest tento jistý Soběslav z Kundrádem vévodú znojemským
