jistost sě zeptav, Gebharta biskupstvie vždy byl zbavil. Ale jedna velmi mocná hrabinka dcera Bonifacovi, vévody lukanského, Metilda jménem toho času v Římě bieše velikými prosbami ku papeži zasě jeho navrátila k biskupství. Neb ta jistá Metilda byla jest mocná a urozená, mnoho pod sebú zemí a vlastí mající, od niežto kostel římský svatého Petra své nadánie jměl jest, a takž že bieše z pokolenie vévod českých pošla, protož k Gebhartovi velikým úsilím a rozličným před papežem milost obdržala, takže každý z nich na svém biskupství dosti měl, pokojně s tiem domóv vrátiv sě u jednánie papežovo tvrdě zachovali jsú.
O větších přieběziech Vratislavových a o boji s Rakušany
Léto Božie tisíc osmdesát a dvě vévoda Vratislav za časóv svého spravovánie vida, že lidé Litoltovi markrabie rakúského bratróm jeho Kunrátovi a Otovi lúpežmi lúpežnými a škodami rozličnými škodiechu, poslal posly své k markrabí žádaje toho od něho i prosě, aby své v takých věciech ukrotil a kázal. Jenž když viděl vévoda, že tak prospěti nemóže, sebral jest vojsko veliké svých lidí i také mnohým rytieřóm z německých zemí žold jest dal a s tiem vrthl do Moravy a tak tu z svými i s hostmi i také s bratří svú jsa sebrán a markrabí odpověděv zemi jeho jal sě pleniti a kaziti. Proněžto markrabie úfaje do moci svého lidu na pole z svými proti němu vytáhl jest. A takž pak přibrav sě na to miesto, na němžto vévoda český čekáše jeho s obú stranú druh proti druhu špice a zálohy proti sobě zjednavše, jakž bojové právo jest, i pěšími i jiezdnými bitie proti sobě hrozné počěchu činiti. A když tak velikým bitím tráchu, tepúce sě, Vratislav z svými boj jest obdržal. A když již tak byl Rakušany přemohl i zbil některé ukrutně, markrabie Lipolt s některými maličkém útěkem jest utekl preč, po kterýmžto boji
