přemrzkých z země vyplel ven a svých věrných zemanóv snažně a plně rady následoval. I rozpravil přede všemi lidmi, kterak velikú zradu a kterak ohavné skutky toto mrzké pokolenie vršovské nad svými kniežaty a nad svými pány někdajších časóv pýchalo jest. I rozpravil také o jich ohavných synech, kterak oni následovníci u mrzkých skutciech a radách svých kniežat učinili jsú sě. Tehdy pak to uslyšav najvětší nešlechetník z nich Kochan, jenž jako hlava mezi nimi bieše, jedné noci, když Jaromír oblehčoval svój břich na chýšce sedě, slep již jsa, toho jistého Jaromíra ten nectný Kochan dolejší stranú pod východem stojě nectně jest probodl skrze a skrze až právě do smrti. Tak ten jistý Jaromír umřel jest toho léta, jakž nahoře povědieno, toho měsiece prosince.
O zpravování a o přieběziech Břecislavových vévody českého
Léta Božie po tisíci a po třech dcetech a po osmi, když vévoda Břecislav vévodstvím vládl jako muž múdrý a rošafný a opatrný a převelmi udatný a mnohými cnostmi dobrými přeslovútný, žádaje srdečnú žádostí vévodstvie své vzšířiti a moc úsilú svú v okolních zemích v súsedství chtě ohlásiti, do Uher mocně jest vtrhl a tak tu všecku vlast až právě do toho města Strikomského poplenil a zhubil jest přemocně. A tak vítězstvie své moci veliké ukázal. Potom pak Břecislav tento jistý z své ženy urozené a šlechetné Jitky pět synóv jinochóv velmi zšlechtilých urodil jest: prvého Spytihněva, druhého Vratislava, třetieho Kunráta, čtvrtého Jaromíra, pátého jest měl Otíka, o kterýchžto o všech potom znenáhla bude povědieno.
Léto Božieho po tisíci po třidceti a po devieti Břecislav rozpomenuv sě na onen nectný skutek, ješto jeho dědovi Boleslavoj Mezek vévoda polský udělal spáchal bieše, vojsko lidu svého
