jest, takž pak dlúho činiv ty jisté zálohy. Potom pak jako zatesk sobě s tiem rozpustiv vojsko. A když již rozpuštěno bylo, Fridrik z nepty, ani sě neopatřili z Čechy, ješto k němu utekli biechu, i s Němci, ješto jemu ciesař přidal byl, množstvím velikým úprkem ku Praze táhl jest. Proněžto Soběslav nevěda, co by učinil, když nejmějieše času shromážditi vojsko, s tiem, kteréž jest mohl mieti, potkal jest jeho. Ale inhned skoro byl popuzen, až právě k tomu na hradu přetvrdému, jemuž Skála řiekají. Takž pak Fridrik oblehl město, v němž žena Soběslavova bieše, brzo je obdržal. A tak poslav po svú ženu Alžbětu do Aldemburga radostně ji přijal. Téhož léta jsa povolán k ciesařovu dvoru, do Šváb sě vzdvihl.
{Opět bratr bratra hledá}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a devět Soběslav té příčiny, kteréž jest hledal, nalezl ji zatiem. A takž vojsko sebrav, když Fridrikus v zemi nebieše, i jel sě lákati, zda by mohl města dobyti. Ale když nic nemohl mieti, vzdvihl sě k lesu chtiec cestu Fridrikovi zarubati.
{Na Lodinice sě bili}textový orientátor
Tehdy to Fridrikus vzvěděv s velikým zástupem lidí Čechóv i Němcóv vtrhl do země i rozbil stany své podlé Lodinice. Tehdy zatiem Soběslav ty jisté lidí, ješto stráži držiechu nad Fridrikovým vojskem, zjímal jest. Takž pak zjímav je velikú rychlostí oboří sě na stany. A tak tu mnoho zbiv jich jiných jest popudil a na rózno vplašil, takže dva vhromadě nestála. Fridrikus preč utiekaje, chtě pokryti sebe přibral sě do Prčice a nalezl tu Kunráda vévodu znojemského s jeho lidmi, s nímžto zaslíbil bieše nedávno, i vzdvihl sě ku Praze. Tehdy inhned, když to Soběslav vzvěděl, podlé Prahy na tom miestě, jemužto Bojiště řiekají, z svým vojskem mocně jeho potkal.
{Pedepontl}textový orientátor
A kdy boj počechu mezi sebú, Soběslav z svými sě na běh oddal, jehožto Fridrik až právě do Prosěka nepřátelsky honil. Alžběta žena Fridrikova tento slib bieše učinila, dal-li by Buoh těmto vítezstvie, na čest svatému Janu
