u velikém bludu přebývá. Kterýžto arcibiskup to spatřiv, co sě dějieše bludu, poslal jest listy a posly ku papeži, aby sě svatý Vojtěch zasě vrátil. To když sě stalo, papež učiniv radu, co by z toho měl učiniti, odpověděl jest svatému Vojtěchu takto a řka: „Synáčku, bude-li tebe tvój lid poslúchati, ostaň tu s nimi a čiň mezi nimi skutky dobré, pakli tebe nebude chtieti poslúchati, beř sě preč od nich.“ A tak jiného zisku Hospodinu hledal lidmi. Tak pak když jemu to odpuštěnie bylo dáno, svatý Vojtěch opět do Prahy byl sě vrátil na své miesto. A kakžkoli drahnú chvíli tu přebyl, však nižádného užitku v tom lidu nikterak tvrdém učiniti nemohl. S tiem opět do Říma sě vrátil a tu tak dlúho v klášteře svatého Alexie přebýval, až opět navedením mohučského arcibiskupa před papežem do Čech vrátiti sě přepuzen byl. Ale když sě byl vrátil, mnohém méně nežli dřéve byl jest prospěšen. Odtad bral sě jest do neznámých vlastí.
O smrti Starkvasově bratra Boleslava milostného vévody českého
Starkvas tento jistý mnich, o němžto dřéve napřed pověděno jest, když byl uzřel, že svatý Vojtěch pražský biskup jal sě opět choditi a putovati po vlastech semo i tamo, a když byl jest jistě tomu srozumil, že sě k svému biskupství pro lidské hříchy, jenžto sě rozmohli mezi lidmi biechu, vrátiti nechce, úmyslém svým lestným oklamán jsa a šeřaděným zlým lakomstvím přelstiv sě lstí onú, jenžto muže svatého předtiem dřéve oklamati chtieše, svatého Vojtěcha živiv, odhrziv, trpiv právě, ne tak jako někdy Aaoron od Boha byl povolán, ale tento svým vlastním zlým úmyslem stolici biskupa svatého Vojtěcha náměstka svého sobě směl jest nestydatě, mrzký lakomec, osobiti. A když tak svého lakomstvie úmysl před sě chtieše vésti, aby jeho arcibiskup mohučský stvrdil, bral sě jest. Co sě přihodilo jemu, bohdaj sě všem takýmž též přihodilo. Aj, toť když mezi dvěma podbiskupoma stáše a ležieše rozprostřev sě, jakž obyčej
