jistého hradu, kterýžto hrad těch časóv bieše ciesařóv, zval jest lestně na ten hrad a pod tiem jistým lestným zvaním jeho jest jal nectně a ohavně a ihned svázav do Sas vezl. Rytieřstvo pak jeho to vidúce, co sě pánu jich dějieše, na útok jsú oddali. Zatiem pak Soběslav po čtyrech nedělech v noci z vězenie jest utekl. Toho léta Vladislav Otu onoho jistého, ješto u vězenie byl dán skrze Jindřicha krále říského vnuka svého, z vězenie a polovici zbožie všeho moravského, ješto dřéve měl, po smrti Svatoplukově jemu jest milostně navrátil.
O pokoření Boleslavově a o větších přieběziech Vladislavových tuto sě bude praviti
{Oči vylúpeně}textový orientátor
To pak druhého léta měsíce máje podlé přikázanie Otova markrabina moravského Bořevoj a zeti jeho Vackově těm z toho pokolenie ohavného vršovičanského oči sta byle vylúpeně. Téhož také léta Soběslav bratr Vladislavóv přijem k sobě některé Polany tajně i přijel jest k tomu hradu blízko, jemuž dějí Gladsko. Tu pak měšťany ty jisté i hrózú i prosbami chtěl jest ochlácholiti, aby jemu brány otevřěli. Ale když oni nikakž povoliti nechtěli, s tiem pak inhned Boleslav jeden starý dóm zapálil jest, ješto blízko podlé zdi bieše, pro kteréžto zapálenie pro veliký vicher, jenž se vších stran bieše, brány neb věže na zdi zdělané na městské i také město podlé toho zapálilo sě. Proněžto měšťané ti jistí vidúce, že od ohně bezpečnie nejsú, příměřie sú s ním uložili. Ale však proto město všecko zhořalo, ale hradu toho nikakž dobyti nemohli. Takž pak Soběslav do Polsky sě vrátil.
To pak třetieho již léta toho měsíce ledna Soběslav vévoda polský po svých poslech i svými listmi Soběslavovi bratru svému u Vladislava hledal jest milost obdržeti. Pronežto Vladislav pro prosbu ujce svého dal mu milost i dal jest jemu město k zpravování, jemužto dějí
