jedné svornosti a jednoho panovánie.
O třětiem králi v zemi o Přemyslovi, jehož Filip ciesař koronoval, a o jeho přieběziech rozličných
{Rozdělenie ciesařské}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto devadesát a osm Filip vévoda švábský bratr Jindřichóv vévody saského někdajšieho vadili sě o ciesařstvie, každý jich povýšen ciesařstvím chtě býti. Kolínský arcibiskup Otu v Čechách světil a koronoval, mohučský v Mohuči Filipa. Toho dne, kteréž Filip posvěcen, téhož dne s povolením Filipovým Přemysl korunován.
Léto Božie tisíc sto devadesát a devět Přemysl král český prosen jsa od Filipa proti Otovi vzdvihl sě z svým vojskem a zpósobiv tam, což měl zpósobiti, domóv zčastně sě vrátil.
{Země sě třásla jest}textový orientátor
Léto Božie tisíc a dvě stě den svatého Gotharda u poledně na mnohú miest zemi velmi třásla sě a ihned pak u pátek toho času snieh spadl veliký.
{Bramburská}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto dvě stě a jedno Ota druhý syn prvého Oty umřel jest. A takž jakž líčí bramburská kronika, ten jistý měl jest ženu s velikú chválú sobě oddanú z Vardy, však plodu s nie neměl, proněžto kříž přijem do Svaté zemi a jinudy po pútech svatých putoval jest. Když pak bratr jeho řečený Albrecht z Haljmburka zemi jeho nepřietelsky byl poplenil, an pak jem jeho u vězenie vsadil i dal veliký diel jeho země a hradóm majtbuřskému arcibiskupu, ale potom z jeho rukú u manstvie věčné přijal, to jeho jedinú pečeti danie a přijetie zatvrdiv. Proněžto v časích po smrti poslednieho Voltmara brambuřského markrabie veliký svár a rozniecenie o to bylo. Potom pak Ota bratra svého Albrechta vyněm z vězenie, panstvie svého dědicem učinil. Když Ota tento druhý umřel, jakž povědieno již, Albrecht druhý byl po něm. Ten pojal
