uměli, i pustili po potoku dolóv jako k vojsku líc, proněžto ktož sě napil, kóň-li, člověk, potom v rychle umřel. To když sě tak stalo, zatiem král sebrav lidí mnoho kudyž mohl, a s tiem tak brambuřského a míšenského markrabie s pěti tisíci postavil v Hradišti a tu v krajinách těch okolo a jiné všecko vojsko okolo Hory stavil na zajtřie boj chtě s nimi mieti. Tehdy říský to uslyšav utekl preč i z synem, proněžto král i ti, ješto na pomoc přijeli biechu, domóv sě vrátili.
Léto Božie tisíc tři sta a pět, když král Václav Zbraslav založil byl přědtiem a mnoho jiného dobrého učinil byl, starostí jsa nadtrápen zčestně jest umřel. Na jehož miesto syn jeho Václav, jenž jedinký dědic byl ostal, vstúpil, a to byl král sedmý. Ten Václav pojal jest Fiolu dceru města tak řečeného vévody z Tetína.
Brambuřská
Těch časóv, jakž brambuřská kronika svědčí, Heřman syn Oty Dlúhého pojal dceru Albrechta římského krále i měl s ní syna jednoho Jana a tři dcery: jednu dal za Valdmara vévodu glogovského, třetí za Bertolda z Hemenberka. Ten jistý Heřman byl velmi múdrý a velmi udatný a u bojich rozumný, takže jeho slovútnost všudy sě byla roznesla. Ten Heřman proti zeti svému Albrechtovi řískému králi s Rudolfem vévodú saským, a takž pán ten Rabštejn hrad oblehl i zkazil jeho panstvie, jemužto však potom sestru svú Jitu dali s tiem hradem Beltic a což k němu příslušie. Potom vzdvihl sě do Polsky, veliký diel jě sobě osobil. Byl jest poručníkem synóv Bolkových, Frankonie a Pomeranie dobyl, štědrú stravu měl, dvory činil i pány i měšťané ochotně přijímal, mnohé těch věcí, což k dobrodružství příslušie, jest páchal, silný životem i myslí své byl. Ten Heřman když hrad Eldemberg dělal, roznemohl sě jest a tak i umřel a v lenínském klášteře pohrabán, jehožto všecka země želela. Ten po sobě jediného syna ostavil Jana,
