jehožto ne Voldmarovi, ale čtyřem svým rádciem poručil byl. Potom pak tyto poručníky odjednav některak přichýlil dítě k sobě. Zatiem pak tito jistí poručníky mateřini tajně dítě od Voldmara vzěli i nesli na Špandov hrad i hledali jeho snažně. Když pak o tom rok měli po některém času, máti řekla Janova, že o tom vnesenie nic nevie, poněžto Voldmar rozhněvav sě i ukradl dítě s hradu. Ten Voldmar měl jest Heřmanovu dceru markrabinu. Protože bezdětkyně, nižádného dietěte po sobě neostavil. Ten Voldmar byl malý, ale sám rozličné šlechtice a pány se všeho světa u svého dvora měl, chlúbce byl veliký a pyšník. Když od krále dackého pasován přěd Rostokem tiem městem byl, taký byl náklad učinil a i hercóm dary dal, že skrze to byl sě velmi vzdlužil s magnopolenským Jindřichem a s Rudolfem saským vévodú, jehož sestru měl. Ten Jindřich mnoho jest bojóv strojil. Ten Voldmar sebrav vojsko veliké vtrhl do Stargardenské země i poplenil ji. Jedno městečko malé řečené Voldek když oblehl, byl dlúho u něho ležav a mnoho škody na koních i na jiných věcech měl, nic jest nevzal. Ten Voldmar markrabí byl jal, jen míšeňskú zemi za vyplácenie jemu vzdal. Ten Voldmar blízko přěd svú smrtí již z synem sě vhromadu s majtburským arcibiskupem Purkhartem protivníky všecky ukrotili, a tak najprvé ony Dealvenské ku pokoji připudili, hrad jich Arkiloven oblehše. Zatiem pak Jan markrabie Kateřinu dceru vévody glogovského pojal jest. kakžkolivěk mlad, však mysl měl mužnú čtřnádct let maje sobě. Byl múdrých řečí i skutkóv přátelóm milostný, nepřátelóm ukrutný, ctných a šlechetných činóv byl mládenec, jehožto Buoh z tohoto svět brzo jest vzal.
O tom, ješto král Václav v Olomúci zabit, a o jiných mnohých přieběziech v zemi české i moravské
Léto Božie tisíc tři sta a šest toho měsíce února král Václav sestru svú Annu Jindřichovi korutanskému a tirolskému vévodě oddal. Zatiem pak
