vzhrzal jemu a jich ovšem slyšeti nechtě. A s tiem vzkázal i přikázal jest jemu, aby nebo vytrhl sám dobrovolně nebo po třech dnech boj s nim jměl učiniti, pak jinak mimo to všecko tehdy dobrovolenské z země vyjeti jmieti by nemohl. To když vévoda saský uslyše, jako muž múdrý ty věci plným úmyslem přijem a jim rozuměv oniem dřěvním nezčestím ciesařovým, káže sě z země a s mezí českých s pokojem jest vyjel. Zatiem pak Břecislav chtě meze české země stran Sasóv obrániti, hrabě bělinského jménem Prokopa ze čtyřmi zástupy lidí mezí brániti zjednal.
Léto Božie tisíc čtyřdceti a jedno jest byl pro ten účinek, že tento Prokop jistý penieze od Sasicóv vzem, tomu jistému vévodě saskému Otmarovi nebránil sě tak, jakž měl s právem učiniti, vévoda Břecislav jem jeho, oči jemu vylúpil a osek jemu ruce i noze jako pni, do té vody do Běliny vrhl, aby jiní toho strach jmajúce i příklad, přikázanie vévod svých i pánóv jiných vieru jim celú zachovali a mezí i vlastí svých, jakž slušie, věrně bránili a vieru drželi bez falše, neb nic lepšieho nenie nežli u vieře své zachovánie.
Kterak ciesař pobil Břecislava
Léto Božie tisíc čtyřidceti a dvě tento jistý Jindřich ciesař s Otmarem vévodú saským z svými kniežaty a z svými pány pamětliv jsa oné příhody, svú mocí ciesařskú pomstiti sě chtě mnohými cestami vtrhl do Čech, všudy zemi poplenil. A tak potom až ku Praze přitrhl, město oblehl. To když sě tak stálo, vida vévoda, že z svým vojskem tak velikému zástupu ciesařovu a také moci odolati nemóže. Zatiem pak Severus boje sě, aby sě ciesařovi nepronevěřil na své vieře, ježto jemu dlužen byl, aby jeho biskupstvie nezbavil, jedné noci tajně vzdvihl sě k ciesařovi. To když
