jest zaťat, aby sě byl mečem, jenž v rukú jmějieše, některak nezavrhl, ruka i s palcem by jemu byla uťata. Při tom jistém boji ten ctný muž Alexius s mnohými pány českými zabit jest. Odtavad pak po tom boji král z svým synem Břecislavem a z vojskem, což bylo zóstalo, do Čech sě jest vrátil.
O vyšehradským kostele a o vzdělání a o kanovnících ustavených
Léto Božie po tisíci a po osmdesát a po osmi, když Vratislav králem učiněn byl českým a bratr jeho Gebhart nebo Jaromír biskup pražský, protože oboje biskupstvie jmějieše moravské a české, u pýše sě jest pozdvihl i jal sě protiviti králi bratru svému takž, jakž najviec mohl, a nelibost jemu činiti všemi činy.
{Jaromír biskup nerád chodil do kostela}textový orientátor
A tak násilně velmi od krále preč sě táhl a jal chýliti, jenž něktardy na veliké hody, na nichžto král v králově přípravě na Božie službě jest býval jako muž pokorný a všie šlechetnosti plný nechtě v nenávist toho hnáti, proněžto uzřev tak velikú pýchu a zpúru bratra svého, trpěl ji jest velmi múdře, múdrost na tom vlastní ukazuje.
{Rada starých}textový orientátor
Neb praví staří takto: „Lépe jest krví své v čas bláznovstvie přětrpěti, nežli s nim boj zpodjeti, neb ač z bláznem co kdy uhoníš, radať bývá, že s nim toho rovně nerozdělíš. Bezpotřěbné pýchanie jest pravého bláznovstvie znamenie, takž jakž všickni múdři mienie.“
{Příslovie}textový orientátor
Takž pak mezitiem založil sobě kostel na Vyšehradě ve jmě svatého Petra na čest Bohu a jeho svaté milosti i poslal slavné posly své a vzácné k Alexandrovi papežovi, aby ten jistý kostel potvrzením věčným potvrditi ráčil, kterýžto papež prosbu jeho uslyšav pro zjednánie stavu a řádu dobrého v tom kostele i také pro posvěcenie poslal jest Jana kardinála biskupa tesolavenského s Petrem s proboštem svatojiřským z Prahy do Čech a tak svými listy papežskými milostně jest povolil, aby tu kanovnictvo bylo ustanoveno u počtu pravém, točíš zbor kanovničí celý, jenžto by Hospodina za obyčej chválili. Odpustil také papež věčně, aby na veliké hody dědicóv
