mezi ním a mezi Řehořem papežem pokoj jednaje. Tuž pak bez něho Václav mladý král spáliv a pobrav z sebú veliké kořisti do Čech sě jest vrátil a ten Lipolt tam umřel v Napuli, jehož kosti do Rakús přěneseny a v tom klášteře, jemuž Lenfeld řiekají, jejž on z svým nákladem udělal, pohrabány jsú.
Toho léta Jan a Ota markrabie bramburské synové Albrechta druhého s Albrechtem arcibiskupem majtburským nad tú vodú, jenžto Psina řiekají, boj jsú jměli.
Léto Božie tisíc dvě stě a třidceti Přemysl král český toho měsíce ledna umřel jest a v kostele pražském pochován počestně.
O zpravování krále Václavovu a o jiných věciech mnohých mezitiem přípastných
Léto Božie tisíc dvě stě třidceti a jedno po smrti Otakarově vévoda rakúský Fridrik chtě sě pomstiti pro tu křivdu, ješto král Václav otci jeho učinil, s Přemyslem markrabí moravským s bratrem krále Václavovým vlastním sňal sě a tak proti královi oba vojska své shromáždila, s nímžto mnozí jiní přietelé jich byli jsú, točíš vévoda moravský z bratrem svým markrabí byl z Varty nebo z Verdy, brambergeský biskup, hrabie z Cirola, patriarcha z Akvilejie a mnoho jiných kniežat k tomu německých jim na pomoc bylo přijelo.
{Bietov obležen}textový orientátor
Jenžto zdvihše sě, vtrhli k hradu královu jménem Bietov blíz od českých mezí a zemí i oblehli jej, jenžto pro veliké bitie prakóv a pro strach té ohromy jim vzdán byl jest. To když sě stalo tak, řekše jako omluvně, by vévoda velmi nemocen byl, to což tři dni přijeli sem jedúce, to utiekajíce zasě jedniem dnem jsú přijeli velmi rychle, mnějíce, by král zjitra třětí hodinu z bezčíslným vojskem u Bietova na poli chtěl jě podstúpiti. Nebo jistá věc jest to byla, neb slyšiechu bubny,
