a zlapal, zmučil a oběsil. Fridrik syn králóv, když za čas okolo Mediolána kázal o svatém Václavě, vrátil sě i byl radostně přijat od otce i od kniežat.
Čechové ležali okolo Medulána
Léto Božie tisíc sto šedesát a tři opět Fridrik a Teobald na pomoc tomu obležení k ciesařovi pomoci byli posláni, proněžto Mediolánští mnohá léta rozličnými nehodami psotně byli hubeni a ciesařovo vojsko vždy sě množilo. A když již přístojóv dobyli byli, Čechové přiekopy městké najprvé zametali biechu a ke zdi přistúpili a tak šípami a střielami nepřátely odehnali. Prvnější na zdi byli, mezi nimižto jeden rytieř udatný a urozený z Chusníka muž velmi silný udatně do města po řebří vskočil, po nimžto všecko vojsko české ihned sě tam mužně bralo. A tak brány otevřevše ciesařovo vojsko tam upustili. Pro ten skutek udatný tomu z Chusníka, ješto po řebří vlezl do města, najprvé král Vladislav zlatý řebří přes modré pole na štítě věčně dal jest nositi, jehožto dnešní den na pamět také věci předkové jeho požívají.
{Sviecnova noha na Praze}textový orientátor
Toho času také knieže jednu nohu sviecnovú litú, ješto někdy Salomon v chrámě Jeruzalemském slil byl, do Mediolánu přinesenú, do pražského kostela s velikú prací přinesl byl, jakž i dnes to znamenito jest.
{Čechové Mediolána dobyli}textový orientátor
Mediolánčené pak síle také nikakž odolati nemohúce, hladem ze žíličnými nehodami stuženi, kakžkolivěk v rukú nepřátelskú biechu zaklopeni zezúfavše od milosti ciesařovy hledali skrze kniežata česká i jiná rozličná, zda by milost mohli mieti. Jimžto taká odpověd dána jest, že holé milosti mieti nemohú, jedno aby u moc ciesařovu město navrátili a podlé věrné rady svých aby všickni tak zejmáni jsúc přěd ciesař na súd přišli z svými kniežaty a tak bosými nohami na zem padli
