rozdělil: Úmyslavovi Prahu a české vévodství dal jest a Vlastislavovi luckú krajinu, ješto nynie Žatecko slove, poručil jest. Z kteréhožto Vlastislava vyšel jest Vladislav, jemužto v těch časiech s Neklanem vévodú českým mnohé boje jměl jest, jakž potom bude povědieno.
{Křesomysl}textový orientátor
Na onoho miesto Úmyslava vstúpil jest byl syn jeho po něm Křesomysl. Tito všeckni pokojně zemi českú zpravovali jsú. Ani žádný skutci jich v kronikách nejsú popsány, ani mohú nalezeny býti.
{Neklan}textový orientátor
Takž pak potom syn Křesomyslóv jménem Neklan zpravoval jest zemi, jehožto jměno takto sě vykládá: „sě nezaklání“. A to zajisté spravedlný tomu jménu přihodlno bylo ten výklad, neb tak velmi jest byl strašlivý, že v nižádném boji ani u pobití nemohl ani chtěl býti, ani také viděti mohl by sě, kto před nim byl. Takž pak když on vévodú bieše, Vlastislav vévoda lučanský války přěveliké Pražanóm činil a mnohé boje proti nim obdržal, kakžkolivěk z pokolenie pražských neb českých kniežat byl, mezi kterýmižto boji poslední tento vypraven bude.
O boji mezi Pražany a Žatčany
Mezi Lučany a Pražáky na poli, jemužto dějí Tursko, stal sě jest boj ten. I jest také toto znamenati, že také Žatecko v pět krajin rozděleno bylo: prvá krajina měla své posazenie podlé potoka, jemužto řiekají Rymina, druhá jest měla své posazenie i vše mezě s obú stranú Ústie, třětie okolo potoka, jemužto řiekají Brusinka, čtvrtá jest Podlesie jest nazváno posazena jsúcí na mezi té řěky, ješto jí Mže řiekají, prostřěd pak jich byla jest pátá, Lúka řiekají, přěkrásná v opatrnosti a k užitku velmi plodenosná. A tak od skutku své jméno jest vzala, nebo česky „luka“, latinie „pratum“cizojazyčný text sě jmenuje, totíš „utěšenie, opatřenie“, proněžto té jisté vlasti lidé, dřieve nežli Žatec udělán byl, jmenovali jsú sě lučanský lid.
{Město to Vlastislava}textový orientátor
Nad těmi lidmi byl jest vévoda Vlastislav, muž bojovný velmi
