svému panovánie zstúpil, s zachováním naše viery pohledámy té cesty hodné, jenžto tvé žádosti dosti by sě stalo.“
O smrti Vladislavově a o jiných rozličných přieběziech mezitiem a o založení mostovém i o udělání
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a čtyři ciesař nesnaden jsa Vladislavově, všem českým pánóm do Nurnbergu dvór volal i přikázal Vladislavovi i synu jeho, aby Soběslava svobodna z vězenie učinili.
{Faleš veliká}textový orientátor
Po tom poselství král i z synem smútili sě i radil sě z svými věrnými o to. I zdálo sě jim za podobné, aby Fridrika biskupa a hrabí Vítka s některými jinými do Normberga poslal, jenžto by je omluvili, že býti tam nemohú, a ciesařovi penieze dali, aby svój úmysl změnil. Bráchu sě poslové, ale nic neprospěchu. Ani prosbú, ani peniezi ciesař nerodí sě obměkčiti, ale plně nastál, aby vždy puštěn z vězenie. Král pak a syn jeho nesmějíce ciesařovy vóli protiviti sě učinili, což on kázal, a jeho vypustili a do Prahy přivésti kázali, jehožto příštie Fridrik čakáše potkáním a tak mnozí jeho přijeli. Na tom potkání najprvé bosýma nohama svatých navštievil a jim děkoval, potom od krále od Fridrika políbením pokojným přijat byl brav sě tam a s tiem odveden jsa do hospody tu odpočíval. Ale zatiem tato novina ohlásila sě, že by jemu Fridrik zjitra oči chtěl vylúpiti. Takž on v noci vzdvih sě z svými, bral sě k ciesařovu dvoru, ano Fridrik jim cestú jeho honieše. Pravie také, že tehdy král byl na ciesařově dvoře v tom času, když tyto věci sě dějiechu, že točíš vévodstvie českého Fridrik byl odsúzen, kteréžto ne tak správně, jakž měl, držal, nebo jedinké otcovým spósobením to zjednáno bylo bez pánského povolenie a ciesařova potvrzenie. Takž pak potom po těch věceh panovánie české země s pěti korúhvami Oldřichovi bylo dáno a on dobrovolně
