O věčiech přieběziech Vladislavových v starosti a o róznici mezi kniežaty v zemi o vládanie
{Tomáš kanturienský umučen}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a jedno Tomáš kanturienský arcibiskup umučen, jehož divové všemu světu obhlášeny byly.
{Na Strahově Vladislav komňatu učinil}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a tři král Vladislav star a hrochadlen jsa, vida, že již jiezdam a zpravovánie obecného dobrého stačiti nemóže, toho času takú radu nalezl i vymyslil sobě, jež sě jemu tehdy zdáše dobrá, ale potom byla jest příčina jeho všeho úsilé a práce, neb Fridrika syna svého všie zemi slavně miesto sebe pánem učinil, jedinké Budišín a některé zbožie k tomu k své potřebě sobě ostaviv. I učinil sobě komňatu na Strahově tu, ješto nynie opatovi jistba jest, chtě tu bydleti a dokonánie života svého u pokojíku čekati. Ale kakžkolivěk tento Fridrik ciesařóv bieše rodič velmi milý a mnohých bojich u Vlaších poznaný, však kterakž bez jeho viny přihodilo sě, že v krátkém času mnozí páni čeští odvrátili sě od něho hledajíce té příčiny, kterak by zabiti jeho mohli a jiného sobě za pána mieti. Kakžkolivěk to dlúho sě tajilo, však tiemto činem potom sě zevilo. Byl jest Oldřich syn starého Soběslava jakžto běhún k ciesařovi, byl z svými i měl mnoho v Čechách některých částky v zemi prositi a bratru svému, jenž u vězení třinádcté let bieše, sproštěnú z toho vězenie býti. S tiem tak ten Oldřich mdlobu Vladislavovu vzvěděv, že syna svého na stolici po sobě usadil, panovánie jal sě lekati, kterak by k zemi přišel. I prosil ciesaře, aby sě již nad ním smiloval v tento čas a aby bratra jeho z vězenie propustil, prosil. Jemužto ciesař takú dal odpověd: „Když Vladislav mohl zemi zpravovati, nechtěli smy tebe pro jeho vieru a dávné přietelstvie uslyšeti. Ale když již mdlobú jsa nadtrápen bez našie rady synu
