Kadolt řečený Sirotek stráž jsú drželi. A když v té stráži biechu, mnohé jsú viděli špehéře i honili je, ani preč utekli. Potom pak viděli jsú, na-liť veliké množstvie nepřátel vyšínu sě i obklíčí tyto jisté a s tiem boj mezi nimi počě sě. Ale že nerovný boj jest málu proti mnohu, protož málo jich přemoženo bylo od mnoha. Tento jistý povyk dojde stanóv, proněžto jiní zbúřichu sě k bojování, nebo inhned biechu všickni hotovi nepřátely chtiec odtisknúti. A tak s tiem proti nepřátelóm hrdinsky obořiechu sě a jich vítězsky popudichu. V tom jistém běžení v té vodě u Moravě strachem a úžestí jako bez smysla jsúce viece sě jich ztopilo nežli mečem zbito. Přemysl, když tento boj veliký obdržal, mezi své kořist i na zlatě i na střiebře i na jiných mnohých věcech rozděliv, vozy těch Uhřatóv pojem ty poklady veliké a drahé vzkládl jest na ně. Zatiem pak prosbú krále uherského i všech pánóv uheřských knieže české dav sebú hnúti, příměří do roka jemu dal a přísahami s obú stranú to zatvrdil a tak rukojmie sobě kázal dáti a v Čechách je chtěl držeti až do hodného mezitiem dostiučinění. To tak zjednav slovútné knieže toho zdravo a veselé domóv sě vrátilo. Totoť jsú kniežata v tom boji z Přemyslem byla: najprvé Filip salcburgenský, arcibiskup Jan pražský a Brúm olomúcský, biskupové Oldřich vévoda karintský a Ota bramburský markrabie, Sasícóv mnoho, Jindřich slezský a Vladislav opolský vévody i mnoho jiných kniežat, hrabí i pánóv. Tento boj papežovi Adriánovi Přemysl s svými listy poslanými vzlíčil jest tiemto řádem.
Hamfest o svítězení českém papežovi
„Otci svatému v Hospodinu z Božie milosti papeži všie cierkvi svaté Otakarus král český. Zavěrné když ovce od chvátavých vlkóv zproštěni bývají, pastýř milostný utěšenie toho má tiem vesel jsa. Také jako dobrotivý otec, když synové ve zdraví jsú. Těžký boj sme měli z Bélú uheřským králem a z synem jeho
