uherského. Zatiem pak porozumnělo jest toto knieže, že ten pán na ty hody lestně a neprávě jeho pozval, aby točíš král Uheřský a vévoda vratislavský o jeho smrt tu sě shlukli, proněžto k sobě jeho povolav i jal jeho a jednak za dvě létě na pražském hradě držal. A když nižádného znamenie na něm pokorného neznamenal, kázal jeho vésti na Hluboký, aby sě jemu stalo to, jehož z svým nerodstvím a svými skutky zaslúžil byl.
{Záviši hlava prknem byla odstrčena}textový orientátor
Proněžto tu přěd hradem hlava jemu dolóv prknem byla sražena, jenž odtad do Višněvého Broda byl veden a v tom klášteře, jejž založil, pohrabán. To když uslyšeli přietelé jeho, preč ihned ode všeho rozprchli sě. Když jenž sě byli ti jistí rozběhli Vítkovici, pokoj v Čechách i u Moravě byl a pravda sě lidem dála. Král pak uheřský Božím zpósobením skoro potom zabit jest a vévoda vratislavský otráven.
{Thomite venerunt Pragam}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a pět svatotomští mnišě s odpuštěním Tobiáše biskupa do Menšieho pražského Města jsú vzěli.
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a šest Jitka dcera Rudolfova říského, ješto Václavovi kniežeti byla oddána s mnoho lidmi, tepruv do Prahy nesena a poctivě od žákovstva i od jiných lidí přijata.
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a sedm knieže Václav veliké vojsko lidí shromáždiv vtrhl do Moravy i zkazil tvrze zběhové a pokoj dobrý zjednal.
Léto Božie tisíc dvě stě osmdesát a osm Václav knieže měl byl z svú ženú syna i vzděl jemu Otakar, ale inhned v tom létě umřel byl. Toho léta toho hradu Holstajna dobyl jest, na něm zběhové biechu. A toho léta onen Závišě křížovník jednu jeptišku stvrzenú jest pojal.
O většiech přieběziech krále Václavových a o manstvie vévody opolského
Léta Božie tisíc dvě stě osmdesát a devět vévoda opolský Kazimír kniežeti Václavovi i jeho náměstkóm i Koruně české i své země poddal
