Když Ota a Kunrát bratři Vratislavovi uslyšeli byli, že Severus pražský biskup umřel, tajně poslali jsú do Polsky odtavad bratra svého Jaromíra, jenž žákovstvie poblúdil byl, volajíce zasě a jemu rozkazujíce, aby sě vrátil a biskupstvie pražské přijal. Zatiem pak Vratislav vévoda uznamenav bratra svého Jaromíra plným snaženstvím jeho lestné poblúzenie žákovstvie, umyslil jest sobě byl, že ne Jaromíra, ale jiného někoho šlechetnějšieho a lepšieho někoho biskupem pražským udělal, nebo měl jest toho času na svém dvoře jednoho z Sas jménem Licka z pokolenie urozeného litoměřického probošta, muže ctného a šlechetného a dobře učeného u Pismě, proněžto dlúho měv jeho na svém dvoře. I umyslil byl biskupem jej učiniti, ale návodem Otovým a Konrátovým bratří svých, jenž Kojatu syna Všeborova hrabina a Smila strýce jeho navedli biechu, aby úmyslu Vratislavovu vzprotivili sě, aby toho nikakž neučinil, ale Jaromíra aby vždy biskupem učinil. Tato jistá dva bratří Ota a Kunrát s pomocí těch, jenžto sě jich nadržiechu, po mnohých řečech i po mnohé také róznici a sváru mezi vévodú a mezi nimi sotnú túhú jsú toho obdžeti mohli, že Jaromír biskupem byl pražským učiněn.
Léta Božie tisíc šedesát a osm Vratislav vévoda z bratry svými a se všemi jinými zemeníny svými Jaromíra všickni jednostajně biskupem jsú volili i poslali k ciesařovi Jindřichovi posly své, jenžto toho času u Mohuči byl jest, aby Jaromíra u biskupstvie stvrdili ráčil, kterýžto ciesař stvrdiv jeho i přikázal arcibiskupu mohučskému, aby jeho posvětil. Jenžto posvětiv jeho proměnil jest jméno jeho v Gebharda, aby miesto Jaromíra Gebhart slúl. A tak posvěcen jsa, do Prahy sě jest vrátil a od žákovstva i od lidu poctivě přijat byl.
