odpory. Potom pak toho měsíce února Petr arcibiskup mohučský k panské prosbě krále i královú jest korunoval, jakž toho obyčej jest. Toho také času po smrti Albrechtově říského krále Viedeň a jiná města rakúská svým vévodám jeli sě protiviti. A když uslyšeli, že Jindřich z Litemburka říským volen a syn jeho Jan králem českým učiněn, Fridrika, Lipolta, Jindřicha, Albrechta říského z Rakús ven pudili, takže tu nic neměli, jedině Medelik a Šterberg ta hrady a město nové, jimžto od nich z Valse páni vládniechu. A takž s tiem i učinili sobě jednoho obecného vladaře neb vikáře po všech Rakúsiech až do příštie a do přikázanie Jindřicha říského krále, chtiec toho mieti, kohož by on jim dal za vévodu, a takž o tom posly k němu slavně poslali. Tehdy tito jisté vévody, to jest tři stařější bratřie, tomuto plně zrozuměvše a múdrú radu měvše k Jindřichovi králi řískému spěšně sě vzdvihli i přědstihli posly tyto jisté, takž pak s králem rozmluvivše slíbili jeho synu Janovi ta města, ješto od své nevěsty měli věnná, i hrady Hradec, Mýto, Chrudim, Polic a Jaromíř vrátiti a čtyřidceti tisícóv hřiven střiebra dáti. A jeden z nich se dvěma sty helmóv, donidž bych u Vlaších byl, na jeho službě býti. Ty věci a ty smlúvy nevěda o jich sváru přijal jest král navoden jsa rádcemi svými, k zemiem jich je navrátil. Potom pak tito druzí poslové královi přijeli, ale nic nevzeli. S tiem tak přikázaním páni a měštění kniežatóm svým poddavše sě domóv sě všickni vrátili a vévody slib svój královi i synu jeho Janovi věrně jsú splnili. Dálo sě jest toto léto Božie tisíc tři sta a jedenácte.
Tuto jest umiešeno o Jindřichovi ciesaři něco ne velmi mnoho eccizojazyčný text.
{Rumor u Medioláně}textový orientátor
To když sě tak stalo, skoro inhned římský král vzdvihl sě do Vlach, jenž v německých zemiech tři léta královal a u vlaských dvě, s nímžto Lipolt rakúský vévoda sě dvěma ste helmóv vzdvihl sě jest a s nim tak až do jeho smrti byl. Ten jistý Jindřich sedmý tiem jménem najprvé beze všeho vzpěčenie ani
