vtrhše do Rakús lúpežem a ohněm zhubili zemi i vrátili sě zasě s velikú kořistí.
{Rakušeny pobili Čechové a zkazili}textový orientátor
Když oni odešli, Jindřich vévoda rakúský z svými vtrhl do Moravy, ohněm i lúpežem učinil také škody veliké, proněžto Soběslav sebrav vojsko veliké vtrhl opět do Rakús i dokazil ostatek zemi až právě do Dunaje. A zatiem pak na jednom mostě s tiemto jistým Jindřichem kóň letěl některak v chvátanie a nohu zlomil. To když tak dálo v Rakúsiech, ciesař u Vlaších jsa těch časóv příhodu tuto vévodinu uslyšav, velmi jest toho želel. A tož pak i byl jest počátek i příčina, proněž Soběslav milost ciesařovu ztratil.
Bratr bratra přemáhal, Čechové potom
{Český učinil zle uherskému}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto a sedmdesát a sedm Béla král uherský maje svár a róznici s bratrem svým o královstvie, vsadil jeho u vězenie, an z vězenie sě dobyv utekl do Čech k Soběslavovi hledaje toho, zda by skrze jeho pomoc přěd ciesařem královstvie mohl mieti. Jehožto Soběslav zlú měv radu v tom jal jest a v tom tak vězenie k bratru jeho do Uher poslal zasě. V tom velmi své viery i své cti pohoršil a poškvrnil, nebť ta jistá věc i čest na ciesaře měla je vzníti. Pro ty i pro jiné věci nesměl sě jest k těm dvoróm, jenž ciesař voláše, okázati sě. Již stalo sě pak zatiem, že tento Fridrik syn Vladislavóv králóv za to, za něž usilováše, u dvora ciesaře nadržě sě obdržal jest, neb ciesař z své ruky korúhve české dal jest Fridrikovi. Mezitiem opět pak mezi Soběslavem a mezi Kunrátem stal sě jest svár a takž v tom sváru Soběslav sebrav vojsko vtrhl do Moravy chtě pleniti země. Jehožto Kunrád z pomocí rakušenóv, s nimižto zaslíbení měl, z své země udatně vypudil.
Léto Božie tisíc sto sedmdesát a osm zatiem pak Soběslav ten jistý počiv příští Fridrikovu strýce svého, toho však jistě nevěda, v který čas meze české množstvím rytieřstva svého obložil
