uheřský na břehy mořské před nimi utekl. Toho léta Řehoř papež umřel a Fridrik ciesař v klatbě vždy byl. Ještě téhož léta toho měsíce října u poledně na slunci bylo pokaženie.
Léto Božie tisíc dvě stě čtyřidceti a dvě Fridrik vévoda rakúský okolo Znojma z svým vojskem Moravu poplenil a zpálil. Ale když král Václav jeho nepřietelsky potkal, oddal sě jest na běh.
{Žoldán byl v Svaté zemi}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě čtyřidceti a tři žoldán babilonský král s velikým množstvím pohanóv vtrhl do Svaté zemi i zkazil město jeruzalemské i s Božím hrobem. A tak mladé i staré všecky zmordoval nižádnému neodpustiv.
O věčšiech přieběziech krále Václavových a o jednom boji mezi ním a mezi rakúským zapsaným
{Rakúskú hanbú utekl přěd Čechy}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě třidceti a čtyři Fridrik rakúský krále Václava pobiedil a pozval, aby s ním bojoval, k komu by sě zčestie obrátilo, na jedné velmi útěšené miesto na moravských a na rakúských mezích, jemuž Zhec řiekají, nepřiel-li by inhned třětí den po svaté Kateřině.
{Hamfest dvorní}textový orientátor
Ale měl od něho takový hamfest vzieti pod těmito slovy: „Já Václav král český vyznávaji tiemto listem, že nejsem dobře přišlý, ale sem syn kurvy obecné a to vysvědčil sem i vysvědčuji i chci vysvědčovati, donidž živ jsem, abych nikdy já ani náměstkové moji toho zapierali.“ Fridrik pak vévoda rakúský přěde všemi pány své zemi své i jinými many země své i sluhami pod svú pečetí takový jest dal list: „Na sě známo buď všem nynějším i budúcím, že ač já Fridrik vévoda rakúský v to miesto v ten určený den nepřijedu, ale tobě, králi, dřéve řečený hamfest na věčnú mú i mých náměstkóv hanbu i na příslovie mého všeho vévodstvie i na věčnú úkoru vezmu.“ Král český přijev na určené miesto čakal vévody den i druhý, jenž ani sám, ani skrze poručníka svého hodného nepostavil sě, ale zdaleka vojsko
