také času hrad ten Kladsko vzdělán zasě jest.
{Vyšehradský kostel}textový orientátor
Tohož také léta Soběslav kostel vyšehradský obnovil, jejž Vratislav král prvý založil byl. Ten Soběslav v tom jistém kostele korunu velmi krásnú, jenž deset zlatých hřiven a padesát hřiven střiebrných vážila jest, povýšil jest, kamením tesaným ambit neb rajský dvór jest dlažil. A ten ambit udělal střěchu a mnoho k tomu jiného stavenie zdělal. Ten také Soběslav obrokóv kanovničiech jest povýšil.
O většiech přieběziech Soběslavových a kterak jeho zraditi chtěli a kterak ty zrádcě zahladil jest
Léto Božie tisíc sto a třidceti Menhart pražský biskup do Jeruzalema sě bral na pút. A téhož také léta Soběslav z svým vojskem bral sě králi Lotarovi, jenž toho času v Řezně bieše. A tak v té jiezdě jeda přes jednu vodu, v té jisté vodě bez málo sě neutopil. Na té také cestě ku prosbě králově dvadceti tvrzí u Bavořích zkazil a to učiniv do Čech sě jest vrátil. Potom pak s velikým lidem táhl jest na Kladsko.
O trávení Soběslavově
Toho také času tento jistý Soběslav chtě jeti do Moravy nalezl jest dva čeledíny svá, ježto sě byla smluvila i na jeho smrt, z nichžto inhned jednoho jest pochytil a druhý preč utekl. Po němžto Soběslav z slednými psy tak dlúho jest běžal, až právě v jedné vsi jeho uhoněl i jal. A když již oba polapena biešta, poznala sta sě řkúce: „Knieže řádný, čeledinové smy Mieroslavově syna Janova hrabie a bratra jeho mlašieho Střězimíra. A tak od nich dary navedeni smy byli, abychom tě zahubili.“ Tu řeč kdy uslyši Soběslav, Miroslava a Střěžimira jal jest a tak jem je i vedl jest sebú na Vyšehrad. A takž potom přěde všemi pány svými na příčinu a na návod od nich snadně vzpytaje sě, zvěděl jest i došel jest toho, že návodem a sjednáním Břecislavovým vnuka jeho, syna někdajšieho Kunráda, a Menharta biskupa
